Strakonicky_dudak
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Jestli ale na ně jednou zakleje,
kouzelná moc se z nich pryč poděje!
Rosava: Děkuji, děkuji vám milé panny!
(Tu je slyšet zdáli odbíjení jedné. Panny s sebou trhnou!)
Bělena: Poledne míjí, vraťme se zpátky!
Za dne my máme vlády čas krátký!
(Se zpěvem se lesní panny opět promění v křoviny a pařezy. Rosava
vstoupí do stromu, který se za ní zavře. Vše působí krásně naivně.)
(Vstoupí Dorotka a Kalafuna, rozhlíží se.)
Kalafuna: … a jak ti povídám! Sedět na mezi a plakat, tím se nic nesvede!
Dorotka: Myslíte, Kalafuno, že neupláchl?
Kalafuna: To víš, že ne. Jenom se vytahuje,aby před tebou obstál! (uvidí Švandu)
Aha! Podívej! Ať neumím kalamajku zavrznout, jestli jsem si to nemyslil.
To bejvá jeho místečko!
Dorotka: (budí Švandu) Švando! (Buzení lze rozehrát.)
Švanda: Co je to? Kdo je to?
Dorotka: Já jsem to… a tady Kalafuna!
Švanda: A kam se poděli ti andělové?
Kalafuna: Andělové? Leda tak nějaké polednice! Ty zde mívají svoje rejdy.
Švanda: Polednice?
Kalafuna: To jsou invalitky lesních panen. Když se prej ňáká lesní panna zamiluje
do člověka, tedy ji královna lesa vyžene a panna se stane polednicí.
Z polednic se po čase udělají divé ženy. Konec kázání. Teď si dejte
pěknou hubičku – počkám na kraji lesa, a pak Švando alou hrát!
Švanda: Já a hrát? Kdepak! Já mám teď jiné hraní v hlavě! Já jdu do světa!
Kalafuna: Dej už konečně pokoj!
Dorotka: Švando, co ti to vlezlo do hlavy! (začne plakat)
Švanda: Vyplač se, budeme plakat třeba dueto, ale pomoct ti nemůžu!
Já to zde dýl nevydržím!
Dorotka: A já to nevydržím bez tebe! Pukne mně srdce!
Švanda: Stáhni si hodně šněrovačku. Za čtyři neděle bude po všem. To jsem
zase doma. V kapse budu mít tisíce a budeme strojit svatbu!
Dorotka: A co když žádné nevyděláš?
Švanda: Vydělám! Mně se o tom právě zdálo!
Kalafuna: Takovej sen, to je panečku trefa!
Švanda: Já vám byl v krásném zámku. Všude samé zlato. Bylo tam plno
pánů a paní – a ti chtěli, abych jim hrál!
Kalafuna: Hehe! Kdyby to byli naši sedláci, to bych se nedivil!
Švanda: Neruš! Na začátku jsem nevěděl, mám-li se opovážit; potom si dodám
kuráže, vezmu kozlíka do ruky … (dělá vše, jak mluví)
Kalafuna: (bokem) A páni si zacpávají uši!
Švanda: … myslím si: Skoč oko nebo zub! – fouknu do měchu a začnu hrát!
(začne hrát – nejdříve pomaleji, postupně přejde až do rocku)
Kalafuna: A paničky utíkaly, jako by do nich střelil!
Dorotka: (začíná tancovat) Švando? Co se děje? (vesele výská)
Kalafuna: (již v tanci, křepčí) Švando? To je zázrak, taková hudba!
Dej pokoj! Tacet! Udělej pauzu! Já už nemůžu!
Švanda: (přestane hrát) Co se vám stalo?
Dorotka: Švando! Do kozlíku ti sedl nějaký duch! To je o přetrhnutí! To lechtá
po celém těle, jako bys ležel mezi mravenci!
Švanda: To mi povídali ti páni také – a sypali mi potom tolary.