Strakonicky_dudak

k Trnkovi. Prostě se všichni přihlouple chechtají aniž vědí proč! Azor vyje!)

Švanda: (se značně rozčílí, vytrhne Trnkovi brokovnici a vystřelí, Azor se poleká a

vyleze na portál, kumpáni utečou do hospody) Co se smějete! Nynčko se

vydělá nejvíc peněz muzikou!

Trnka: I ty poblázněný strakapoune! Jsi tak hloupý nebo se děláš hloupějším?

Teď se vydělávají peníze tuhletím (ukáže na čelo) a budou možná doby, že

i tuhletím (ukáže ruce), ale dudami? Nikdy! (vytrhne Švandovi kulovnici)

Švanda: A just půjdu, i kdybych měl ty peníze vyžebrat!

Dorotka: Švando, já tě nepustím!

Trnka: Jen ho nech! Ať si jde! Však on zase brzo přileze a bude sbírat suché

šípčí, aby nepošel!

Švanda: (vyjede) Aťsi – a třeba suché šipčí, k vám žebrat nepůjdu, kyselá Trnko!

Trnka: (se Švandovi postaví) I ty rozčepýřený tetřeve!

Dorotka: (skočí mezi Švandu a Trnku) Švando! Tatínku! (vidí, že je neoblomí)

Zabedněné palice! (uteče)

Trnka: Jestli mi přijdeš na oči, nasypu ti hrst broků pod kolena! Azore! (odejde)

Kalafuna: Ty zpropadené tisíce ti zmatou kolečka! Podívej se na mne, já neměl ani

zlámanou grešli, když jsem si tu svou křepeličku namlouval! Tatík také

huboval, a přece byla nakonec veselka! Dočkej času!

Švanda: Nemám trpělivost!

Kalafuna: To je chyba!

Švanda: Našincům už dudy také nevoní. Pryč tedy – hajdy do světa! Tam jsou tolary!

Dělej tu muziku zatím sám, louskej bídu; já budu shánět tisíce! (odejde)

Kalafuna: (za ním) Počkej aspoň do pozejtřka – zejtra máme ještě sousedskou!

(Na jeviště přijíždí po boční šikmě Kordula s kočárkem a dětmi. )

Kordula: He, muži! Kalafuno! (sjede s Kočárem z jeviště do zákulisí, ozve se rána)

Kalafuna: (pomáhá vytlačit kočár) Ah, ty moje slepičko! Ty jsi tady … a hned

s celou kukaní?

Frantík: Tatínku, máte koláče?

Honzík: Já bych rád ňákej makovej!

Kalafuna: Já taky, mladej Kalafuno, já taky; jen co je vyndají z pece; maminka zadělala

trochu pozdě.

Kordula: Jen dělej při naší nouzi ještě hlouposti!

Kalafuna: I jdi, kdo by dneska mluvil o nouzi, vždyť je posvícení! Škoda jen, že si

nemůžeme skočit spolu.

Kordula: Nejraděj bych ti skočila rovnou do očí! (nemluvně vříská)

Kalafuna: Ale dušinko!

Kordula: Víš moc dobře, jak jsem na to posvícení čekala! Já potřebuji na zimu

sukni, Kačenka punčochy, Honzík kazajku… a ty … kdybys stál za něco,

pořídil by sis alespoň teplé rukavice! Ale to ty ne! Ty tady zevluješ a ubohá

ženská aby se starala! Ale to musí být jináč, to ti povídám!

Děti: Maminka se zlobí!

Kalafuna: (se pořád dobrosrdečně směje) Stará! (našpulí pusu)

Kordula: (dětem) Tak se podívejte na toho blázna! (zadržuje smích) Já tady kážu…

Kalafuna: Dnes je posvícení, dnes se nekáže! Pojď, Kordulo, a dej mi hubičku!

Kordula: Dej radši dětem koláč!

Kalafuna: Dám, dám! Půjdeme do hospody, potom po chalupách a bude koláčů plná