LITERATURA PRO 3. ROČNÍK

L i t e r a t u r a   3  | 24 

/3/ 

ČESKÁ LITERATURA 1. POLOVINY 20. STOLETÍ 

 
   „Evropa  demokratická,  Evropa  národů  svéprávných  a  svobodných  jest  Evropou  zítřka  a  bu-
doucnosti.“  Tento  požadavek  vedle  dalších  zformulovalo  v Manifestu  českých  spisovatelů 
v květnu 1917 přes dvě stě umělců, novinářů a vědců.18 Dávali tak jasně najevo požadavek čes-
koslovenské samostatnosti po první světové válce (1914 – 1918).  
   První republika je označení pro Československou republiku od jejího vzniku 28. října 1918 
po mnichovskou dohodu sjednanou 29. září 1938. Ve „zlatých dvacátých letech“ se republika 
se zřetelem k sociálnímu zákonodárství, právní stabilitě, právům národnostních menšin a mo-
derní kultuře řadila na čestné místo mezi evropskými demokratickými státy. Od konce dvacá-
tých let se ve veřejném životě projevil prudký zlom způsobený světovou hospodářskou krizí, 
která od roku 1929 zachvacovala i průmyslově vyspělé západní země. U nás vyvolala vlnu soci-
álních zápasů (viz Velká mostecká stávka na jaře 1932) a ovlivnila i politický vývoj. Nadcházející 
hospodářskou stabilitu, zjevnou zhruba od roku 1934, narušovaly v Evropě autoritativní režimy 
fašistického  charakteru.  Pro  Československo  byl  zvláště  nebezpečný  vývoj  v sousedním  Ně-
mecku, v němž se roku 1933 dostal k moci nacista Adolf Hitler. Blahovolný postoj Francie a 
Velké Británie vedl nakonec k rozbití československého státu mnichovskou dohodou.  
   Druhá  republika  je označení pro  Česko-Slovenskou  republiku  od  září  1938  do  15.  března 
1939, kdy nacisté na jejím území vytvořili protektorát Čechy a Morava a samostatnou Sloven-
skou republiku (známou spíše jako Slovenský štát). Dosavadní demokracie byla až do května 
1945 umlčena. Bylo zřejmé, že se schyluje k velkému válečnému konfliktu, který také skutečně 
1. září 1939 vypukl. Druhá světová válka (1939 – 1945) vystavila český národ přímému ohro-
žení jeho existence.