Ošetřovatelský proces u nemocných s obezitou a metabolickým syndromem

Ošetřovatelský proces u nemocných s obezitou a metabolickým syndromem

OBEZITA

Obezita je syndrom, charakterizovaný jako stav nadměrného zvýšení energetických zásob, uložených především ve formě neutrálních tuků ( triacylglycerolů ) v tukové tkáni organizmu. Tento stav je výsledkem pozitivní energetické bilance, která způsobí převahu procesů vytvářejících tuky nad procesy uvolňující tuky. Zvýšené ukládání tuků vede k zmnožení a i zvětšení tukových buněk ( adipocytů ).

Ke změnám tělesné hmotnosti dochází vlivem růstu, vlivem přírůstku, nebo úbytku tukové tkáně, vlivem zmnožení nebo odbourání hmoty svalstva nebo orgánů a vlivem poruch vodní bilance. Ideální hmotnost je taková, s níž lze v dobrém zdravotním stavu dosáhnout vysokého věku. Ideální hmotnost lze určit pouze pomocí epidemiologických šetření, zjištěné hodnoty pak platí jen pro populaci, z níž byly výchozí hodnoty získány. Ideální hmotnost je pouze hrubým orientačním měřítkem: v konkrétním případě vyžaduje posouzení jedince, jeho inspekci – zhodnocení poměru aktivní tělesné hmoty k tukové tkáni pomocí měření tloušťky kožní řasy kaliperem nebo hydrostatickým vážením, vyloučení otoků a vodnatelnosti ( ascitu ).

Obezita je považována za civilizační nemoc, přibližně 50% naší populace je obézní. Ve vzácných případech provází některé endokrinní nemoci (Cushingův sy), ale hlavní příčinou je zvýšený kalorický příjem a snížený energetický výdej. Neohrožuje zdraví jedince bezprostředně, ale svými riziky a komplikacemi. Často dochází k poruše glukózové tolerance, k poruše metabolismu lipidů, ohrožení poruchami pohybového aparátu, častější jsou kardiovaskulární choroby a u nadměrných obezit dochází k poruše plicních funkcí (špatná ventilační schopnost). Dále poruchy zažívacího systému, zvýšená únava, poruchy spánku, alergie.

Prevence: udržet správný kalorický příjem (strava by měla obsahovat vhodný poměr bílkovin, tuků a cukrů, dostatek vlákniny, vitamínů a stopových prvků).

Patogeneze: vnitřní faktory-dědičné (genetická determinace hmotnosti, endokrinní, metabolické,

hormonální, termogenetické, národnostní a rasové vlivy, chuťová

preference, dosud známo 5 genů, jejichž mutace je příčinou obezity).

vnější faktory-návyky v rodině, psychosociální, stres, životní styl, fyzická inaktivita,

sociální faktory, výživa D v prvních letech života, biorytmus stravování.

BMI – index tělesné hmotnosti (kg/m2)

18,5 – 24,9 normální rozmezí (minimální zdravotní rizika)

25 – 29,9 nadváha (od 27 lehce zvýšená zdravotní rizika)

30 – 34,9 obezita I. stupně (vysoká zdravotní rizika)

35 – 39,9 obezita II. stupně (vysoká zdravotní rizika)

40 - … obezita III. stupně (velmi vysoká zdravotní rizika)

Nejrizikovější je viscerální tuk = androidní obezita (abdominální)