Ošetřovatelský proces u nemocných s obezitou a metabolickým syndromem
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Měření obvodu pasu muži více než 94 (zvýšené riziko) - více než 102 (vysoké riziko)
ženy více než 80 (zvýšené riziko) - více než 88 (vysoké riziko)
Klinické dělení obezity
Podle antropomorfologických hledisek lze obezitu dělit na: a) symetrickou ( např. ženský typ – gynoidní, mužský typ androidní ) b) nesymetrickou – dysplastickou ( např. steatopygie )
Podle výskytu komplikací lze obezitu dělit na: a) prostou ( tj. bez komplikací ) b) komplikovanou ( s komplikacemi kardiovaskulárními, metabolic. )
Podle chovaní křivky hmotnosti lze obezitu dělit na: a) fázi dynamickou ( reverzibilní, přírůstkem hmotn. 5% během 6 měs.) b) fázi stabilizovanou ( oscilace hmotnosti 2-3 % během několika let ) c) fázi po podstatné redukci hmotnosti (úbytek 10-15% původní hmotnosti)
Podle stanovení tělesného složení in vivo lze obezitu dělit na: a) manifestní b) latentní ( tj. zvýšený podíl tuku v organ. osoby, která nepřesahuje horní hranici ideální váhy: za normální podíl tuku se považuje 25u mužů a 30% u žen ).
Podle etiopatogeneze lze obezitu dělit na: a) primární ( tj. bez prokazatelného primárního onemocnění, u něhož se obezita vyvinula jako sekundární komplikace ) b) sekundární ( tj. jako komplikace jiného primárního onemocnění ).
Primární obezita se vyskytuje mnohem častěji ( 9:1 ) než sekundární.
Klinický obraz
U prosté obezity je dán fází onemocnění. V dynamické, reverzibilní fázi dochází k rychlému růstu hmotnosti. Ve stabilizované fázi dosažená hmotnost minimálně kolísá. Při obezitě vzrůstá hmotnost těla nejen díky nárůstu tukové tkáně, ale též v důsledku růstu aktivní tělesné hmoty ( svalů, skeletu). U dětí vede nadměrný kalorický příjem k urychlenému růstu těla, včetně urychlení kostního věku a puberty.
Diagnostika
Podle některých odhadů postihuje obezita v naší populaci 10 – 15 % dětí (s převahou dívky), 30% mužů a 50% žen.
Ve většině případů je možné stanovit diagnózu obezity již na základě klinického obrazu. Tloušťku tukových vrstev lze hodnotit též pomocí ultrazvuku. K přesnějším, ale technicky náročnějším, a tudíž méně často užívaným metodám patří hydrostatické vážení, které je založeno na principu stanovení specifické hmotnosti podle Archimedova zákona.
Normální množství tukové tkáně u mužů je 10 – 25 %, u žen 18 – 30 %. Ke stanovení množství tukové tkáně v těle se používá řada metod, které však zpravidla nejsou běžně dostupné a používají se v rámci výzkumných prací zabývají-cích se obezitou. Mezi tyto metody patří podvodní vážení – při kterém se stanoví hustota těla a na jejím základě se vypočítá množství tukové tkáně. Výhodou této metody je přesnost.
Nejčastější výsledky základních laboratorních vyšetření při obezitě jsou:
snížená glukózová tolerance,
zvýšená hladina inzulinu v séru – hyperinzulinémie,
zvýšená hladina kyseliny močové v séru a v moči,
snížení HDL-cholesterolu,
vzestup jaterních enzymů v séru.