Patologie - Otázky ke zkoušce

- vzácně, asi v 1% případů, lze všechny známé příčiny (sekundární) zvýšeného plicního tlaku vyloučit a tyto případy se označují jako idiopatická plicní hypertenze

→ v její patogenezi zřejmě hraje úlohu chronický spazmus (vazokonstrikce) plicních cév, způsobený jejich zvýšenou reaktivitou

→ jde o obdobu Raynaudovy nemoci systémových tepen – nemoc postihuje většinou mladší ženy, má progresivní průběh a během několika let vede ke smrti dekompenzací cor pulmonale (= plicní srdce)

- hypertenzní změny plicnice se liší podle kalibru cév

- v hlavních větvích jsou makroskopicky patrné pláty intimy = skleróza plicnice (na rozdíl od aterosklerózy systémových tepen nejsou pláty plicnice vysoké, nedochází v nich k rozsáhlejší nekróze, a tudíž nevznikají komplikace jako krvácení do plátu, zvředovatění, trombóza či kalcifikace

- u nejtěžších hypertenzí vzniká mikroskopická změna nazývaná plexiformní léze (cévní plexus)

68. Cor pulmonale.

• jako plicní srdce se označuje hypertrofie (= je růst tkáně vlivem zvětšování objemu jednotlivých buněk), případně s dilatací pravé srdeční komory z postupně vznikající dlouhodobé plicní hypertenze při nemocech plic nebo plicních cév

• jako cor pulmonale se neoznačuje hypertrofie pravé komory při chorobách levého srdce (přenesená) nebo při vrozených srdečních vadách

• chorobami plic nejčastěji vedoucími ke cor pulmonale jsou: chronická bronchitida, emfyzém, astma bronchiale, chronické fibrózy plic, bronchiektázie a cystická fibróza

• z chorob plicních cév jsou to hlavně sukcesivní embolizace (chronická tromboembolická nemoc) a primární plicní hypertenze

• morfologicky je u cor pulmonale ztluštělá stěna pravé komory, obvykle na 5-8 mm, výjimečně i přes 10 mm, takže se blíží tloušťce komory levé

• vzhledem k častosti chronické bronchitidy a plicního emfyzému je cor pulmonale významnou příčinou morbiditi i mortaliti

• cor pulmonale acutum = se někdy označuje akutní dilatace pravé komory při náhle vzniklé plicní hypertenzi (např. u masivní embolie plicnice nebo u žilní vzduchové embolie)

69. Tuberkulóza plic.

• je bakteriální onemocnění způsobené bakteriemi Mycobacterium tuberculosis (tzv. Kochův bacil)

• tuberkulóza je nejčastější příčinou smrti bakteriálního původu na světě

• charakterizuje ji zánět plicní tkáně

• postižená místa se rozpadají a vyprazdňují → na jejich místě vznikají typické dutiny = kaverny

• nemoc provází zduření lymfatických uzlin, horečka a celkové vyčerpání organismu

• nemocní trpí kašlem, jsou unavení a ztrácejí tělesnou hmotnost

• při vyprázdnění ložisek zánětu do dýchacích cest se může k obtížím přidat vykašlávání krve s množstvím bakterií, které jsou zdrojem další infekce

• potvrzuje se na základě rentgenového vyšetření (RTG snímek) a laboratorní kultivace či mikroskopická detekce původce tohoto onemocnění (jediným testem spolehlivě potvrzujícím diagnózu TBC je kultivace sputa a průkaz přítomnosti mykobakterií v plicích)

• hlavním zdrojem nákazy jsou nemocní lidé s otevřenou plicní formou tuberkulózy

• takto nemocný člověk vylučuje M. tuberculosis kašlem do vzduchu a k přenosu dochází kapénkovou formou

• ne každý člověk, který inhaluje, M. tuberculosis musí onemocnět a to především díky obranným mechanismům imunitního systému (udává se, že zhruba 5-10 % lidí majících v sobě tuberkulózní původce onemocní během svého života tuberkulózou)

• léčba tuberkulózy je rozdělena do několika stádií a odvíjí se od celkového stavu pacienta, závisí i na případných doprovodných onemocněních

• dle stavu pacienta se zvolí nejvhodnější antibiotika a léčba může začít

• léčba zpravidla spočívá v několikatýdenní intenzivní léčbě, po které následuje opět několikatýdenní tzv. pokračovací terapie

• konkrétní doba léčby je závislá na rozsahu nemoci u pacienta, ale platí, že k úplnému vyléčení je třeba minimálně šesti až devíti měsíců léčby