Patologie - Otázky ke zkoušce

→ tímto mechanismem může i poměrně malý embolus ucpat velkou cévní oblast

• bezprostředním následkem embolie je vazokonstrikce → tím se zhorší cirkulační

poměry v postiženém úseku, ale ischémie přesahuje oblast zásobenou embolisovanou tepnou (je to zprostředkováno reflexně i humorálně – destičkovým serotoninem)

• materiál, který se vmetává, může být velmi různý (převážně je to trombus, dosti časté

jsou vmetky celulární anebo vzduch)

→ podle toho rozeznáváme embolii trombotickou, celulární, tukovou a vzduchovou

Trombotická embolie

• nejčastěji reprezentována embolií plicnice

• zdrojem bývá končetinová žilní trombóza, ze které se utržený trombus značnou silou vmetává do plic

• při větším embolu bývá bezprostředním následkem reflexní zástava činnosti srdce a smrt → při delším přežití se často vyvine plicní edém anebo plicní infarkt

Celulární embolie

• přichází často při rozsevu zhoubných nádorů (ale může i jindy)

• bezprostředně se může uplatnit např. při embolii plodové vody (je to následek infuze většího množství plodové vody během porodu do děložních žil a vmetávání do plicních kapilár)

Tuková embolie

• vzniká, když se do periferních vén dostávají kapénky tuku

• nejčastěji tomu bývá při zlomeninách dlouhých kostí, tupém poranění podkoží tukové tkáně a při popáleninách

• v plicích nacházíme tukové kapénky, které vyplňují kapiláry (část kapének se protlačuje kapilárami do velkého oběhu, takže při rozsáhlejší tuk.em. nacházíme tukové kapénky též v kapilárách mozku)

• větší rozsah může být příčinou smrti pro ložiskovou nedokrevnost (ischemii) mozku

Vzduchová embolie

• vznikne, jakmile se do periferních nebo plicních žil dostane vzduch

• do periferních žil se vzduch nejčastěji dostává při operaci strumy

• je-li vniknutí vzduchu větší, působí náhlou smrt za známek oběhového selhání

67. PlicNÍ HYPERTENZE

- v plicní tepně u dospělého v klidu je normálně střední tlak 20-25 mmHg

- asi 99% případů plic. hypertenze vzniká jako následek chronických chorob plic, plicních cév, nebo srdce = sekundární hypetenze

- podle patofyziologického mechanismu vzniku lze rozlišit šest typů:

hyperkinetická (ze zvýšeného plicního průtoku) – u vrozených srdečních vad s levo pravým zkratem

pasivní (z poruchy plicního žilního odtoku) – u mitrální stenózy, selhávání levé komory, myxomu levé síně

spojená s hypoxemií – při nemocech plicního parenchymu: chronické obstrukční chorobě (chron. bronchitida, emfyzém, astma bronchiale), pneumokoniózách (silikóza), idiopatické fibróze, stavech po resekci plic a rozsáhlých pleurálních srůstech

při chronické trombo-embolické nemoci

hypoventilační (ze snížené pohyblivosti hrudníku) u kyfoskoliózy a u těžké obezity (pickwickovský syndrom)

vazokonstriktivní (ze zvýšeného tonu malých tepen a arteriol) – vazokonstrikce provází všech pět předchozích typů, navíc se účastní při chronické hypoxii u osob žijících ve vysokých nadmořských výškách a u idiopatické plic. hypertenze