Patologie - Otázky ke zkoušce

62. Angina.

• Lat. Ango = zužovat

• Akutní zánět krčních mandlí (=tonzil) a okolí lymfatické tkáně

• Zduření a bolestivost ztěžují polykání, v těžkých případech může dojít k šíření infekce lokálně i celkově (tonzilogenní sepse)

• Bývají celkové příznaky

• Vyvolávají některé mikroorganismy, klasicky streptokoky (S.pyogenes)

• Těžké angíny dříve způsobovaly záškrt

• Z virových angín je častá angína při infekční mononukleóze

• Těžký nález bývá při snížené odolnosti, zejména při agranulocytóze či leukemii

• Léčba se řídí příčinou, u streptokokových angín jsou nutná ATB i další vyšetření s ohledem na nebezpečí poststreptokokových komplikací (febris rheumatika, glomerulonefritida)

• Lokálně lze používat dezinficiencia, někdy s analgetickou složkou

• Srov. lakuna, tonzilitida, tonzilektomie, Ludwigova angína, Plautova-Vincentova Angína, herpangina

63. Pneumonie a bronchopneumonie.

• Pneumonie

• představují rozsáhlou skupinu nemocí lišící se svým průběhem, příčinami, rozsahem i charakterem

• etiologie plicních zánětů je velmi pestrá

• mohou být vyvolány četnými patogenními bakteriemi, viry, plísněmi, parazity, chemickými látkami a vznikají též na podkladě alergickém i autoimunitním

• nejdůležitější skupinu plicních zánětů způsobují bakteriální infekce

• jejich vznik a těžší průběh jsou podporovány celkovým oslabením organismu a ↓ imunity (např. těžký DM, zhoubné nádory, rozsáhlé operační výkony)

• bezvědomí a poruchy polykání jsou nebezpečné množstvím vdechnutí zvratků nebo potravy s následným vznikem tzv. aspirační pneumonie, při níž se uplatňuje natrávení plic a bakteriální infekce

• ↓ ventilace a perfúze zadních částí dolních laloků plic u dlouhodobě ležících a oslabených nemocných nebo při selhávajícím oběhu je rizikovým faktorem pro vznik hypostatické pneumonie

• poruchy ventilace a hromadění hlenu se účastní na vzniku bronchostenotické pneumonie při zúžení bronchu nádorem apod.

1. infekční – bakteriální, virové, nozokomiální, oportunní

2. neinfekční

   1. aspirační

   2. inhalační

   3. hypersenzitivní

   4. iatrogenní (po ozáření)

Postižení může probíhat:

1. v oblasti alveolů

2. v oblasti bronchiolů

3. v oblasti intersticia

4. kombinované

Dle časového průběhu dělíme na:

1. akutní

2. chronické

3. recidivující

   • BRONCHOPNEUMONIE

   • zánět sklípků, bronchiolů a větších bronchiálních větví

   • charakteristický je nález vícečetných zánětlivých ložisek s možností jejich splývání

   • souvislé postižení celého laloku nebo celé plíce je vzácné

   • sklípky obsahují exsudát, zpravidla hnisavý, může však být fibrinózní i jiný

   • jeho charakter určuje způsob hojení

   • hnisavá bronchopneumonie se zpravidla při správné léčbě hojí úplným vstřebáním výpotku bez následků

   • může však dojít ke hnisavému rozpadu interalveolárních sept a ke vzniku plicního abscesu

   • malé množství fibrinu může být odstraněno činností makrofágů, větší množství se organizuje granulační tkání

   • výsledkem je vyplnění sklípků vazivovou tkání (karnifikace) s postižením plicních funkcí a s přechodem do chronicity, která může skončit i insuficiencí pravé srdeční komory

   • léčba může být neúspěšná při infekci odolné k použitým ATB

   • z tohoto hlediska jsou nejnebezpečnější nozokomiální infekce, způsobené kmeny bakterií, které žijí ve zdravotnických zařízeních ve styku s běžnými ATB

   • velmi obtížná může být léčba také u lidí s chronickou srdeční nedostatečností nebo u lidí kachektických či jinak oslabených, u nichž smrtelné zakončení není vyjímečné