12. Pracovní právo

12. Pracovní právo

(Zařazení, právo na práci, druhy pracovně právních vztahů, diskriminace, povinnosti zaměstnavatele a zaměstnance, odbory, druhy pracovního poměru, zánik pracovního poměru, náležitosti skončení pracovního poměru, neplatné rozvázání pracovního poměru)

Zařazení v ČR

• Individuální pracovní právo

• Kolektivní pracovní právo

• Právní úprava zaměstnanosti

1. Individuální pracovní právo – upravuje právní vztahy mezi zaměstnancem, který je vždy FO a zaměstnavatelem, který může být PO a FO nebo stát. Těžiště právní úpravy individuálního pracovního práva je v zákoníku práce

2. Kolektivní pracovní právo – upravuje právní vztahy mezi kolektivy zaměstnanců (odborné organizace, rady zaměstnanců) a zaměstnavateli, popř. jejich sdružení. Jsou uvedeny jednak v zákoníku práce, který upravuje jejich hmotněprávní stránku, jednak v zákoně o kolektivním vyjednávání, který upravuje jejich procesní stránku

3. Právní úprava zaměstnanosti – upravuje realizaci ,,práva na zaměstnanost“ podle čl. 26 LZPS. Jedná se o vztahy mezi občany a státními orgány (MPSV, ÚP), dále mezi zaměstnavateli a státními orgány a i mezi občany a zaměstnavateli. Jsou upraveny v zákoně č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti

(V §35 OZ se uvádí, že ,,nezletilý který dovršil 15 let a ukončil povinnou školní docházku, se může zavázat k výkonu závislé práce.“ Nevyplývá z toho však, že je způsobilý takový závazek rozvázat. Dále §35 dává možnost zákonným zástupcům nezletilého mladšího 16 let rozváže pracovní poměr za nezletilého.)

Právo na práci

Občan má právo na práci, na svobodnou volbu povolání, nemá pracovní povinnost, může svobodně a samostatně podnikat, provozovat hospodářskou činnost, získávat prostředky pro své životní potřeby.

Zásady pracovního práva:

• co není zakázáno, je dovoleno,

• zásada ochrany zaměstnance,

• zásada vztahu dobrovolnosti,

• Zásada zákazu přímé a nepřímé diskriminace zaměstnance, z důvodů pohlaví, sexuální orientace, rasy, etnického původu, barvy pleti, občanství, jazyka, věku, náboženství, majetku, politického smýšlení, členství v politické straně, členství v odborové organizaci, mateřství, smýšlení.

Druhy pracovně právních vztahů

1. Služební poměr

Služební poměr je pracovněprávní vztah mezi zaměstnancem ve státní správě (kterým je např. příslušník armády, bezpečnostní služby, vězeňské a justiční stáže, policie) a zaměstnavatelem, který je správní úřad na různých stupních – stát, ministerstva a jiné správní instituce.

1. Pracovní poměr

Pracovní se zakládá:

• pracovní smlouvou

• jestliže právní předpis nebo strany vyžadují, aby se obsazení pracovního místa uskutečnilo na základě volby, je zvolení předpokladem pro sjednání pracovní smlouvy

• jmenování (u vedoucích funkcí uvedených v zákoně)