Charakterizujte zakladni pravni pojmy - pravo, pravni rad, zakonnost a pravni vedomi, ucinnost

DRUHY PRÁVNÍCH NOREM

1. Dělení podle způsobu jak normy vymezují chování účastníků právních vztahů:

a) zavazující normy: buď ukládají povinnost k aktivnímu jednání (např. zaplatit daň) a označují se proto jako normy přikazující, nebo pouze zakazují určité činnosti a v tom případě jsou to normy zakazující.

b) opravňující normy: umožňují volbu některého ze způsobů chování (např. pokuta za porušení smlouvy může nebo nemusí být ve smlouvě ujednána).

2. Dělení podle závaznosti:

a) donucující (kogentní) normy: jsou závazné bezvýhradně, nepřipouštějí žádné odchylky.

b) podpůrné (dispozitivní) normy: jsou relativně nezávazné; použijí se pouze v případě, když si účastníci své vztahy neupraví sami jinak.

3. Podle obsahu se normy třídí do jednotlivých právních odvětví, a to na normy práva občanského, obchodního, pracovního, rodinného, trestního apod.

PUBLIKACE A FORMA PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ

Ústava, ústavní zákony, zákonná opatření a důležité vyhlášky se uveřejňují ve Sbírce zákonů České republiky. K publikaci ostatních předpisů slouží věstníky ministerstev. Uveřejňované předpisy jsou v každém ročníku publikační sbírky číslovány v chronologickém pořadí. Kromě čísla je napsáno který orgán to vydal. Při citaci se uvádí název předpisu a jeho číslo lomeno rok vydání. Po formální stránce jsou předpisy uspořádány tak, že jejich obsah je členěn do odstavců označených číslovanými paragrafy. Podle čísel paragrafů se citují ustanovení z textu předpisu. Obsah bývá obvykle uveden zdůvodněním účelu předpisu, potom následují právní ustanovení a v závěru bývá zrušovací ustanovení, tzn. derogační kauzule. Uvádí se tu, které dosavadní právní normy nebo celé předpisy se touto novelou ruší. Ty co se neruší, se jen mění a doplňují, tomu se říká novelizace norem. Novým právním předpisem se vždy ruší a nahrazují starší normy o téže věci i bez derogační klauzule. Poslední věta právního předpisu vždy obsahuje ustanovení o účinnosti k určitému datu.

PLATNOST, ÚČINNOST A PŮSOBNOST PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ

Platnost právního předpisu znamená, že byl vytvořen předepsaným způsobem příslušným státním orgánem (prošel tedy legislativním procesem) a stal se součástí právního řádu.

Účinnost je povinnost předpisem se řídit a dodržovat jej. Datum účinnosti s datem platnosti se nemusí vždy shodovat. Období od platnosti do účinnosti se nazývá vacatio legis.

Působnost právního předpisu se rozlišuje:

1. Osobní: určuje, na které osoby se vztahuje. Předpisy s všeobecnou osobní působností se týkají každého, některé mají omezenou osobní působnost, vztahují se jen na někoho.

2. Územní (místní): vymezuje prostor, ve kterém se předpis uplatňuje (stát, obec, kraj).

3. Časová: je synonymem účinnosti. Jde o dobu od kdy, do kdy se předpis musí dodržovat.