dědické právo

Pokud čtrnáctiletý kluk zavraždí svého otce, pak po něm nemůže dědit.

Zřeknutí se dědického práva:

NOZ dědici umožní, aby se svého dědického práva zřekl ve smlouvě se zůstavitelem

(§1484 odst. 1). Pro smlouvu o zřeknutí se dědického práva se vyžaduje forma veřejné

listiny. Zřeknutí se dědického práva povede k vypořádání případných dědických sporů již

za zůstavitelova života.

Zříci se dědického práva je možné jako celku, nebo se může zůstavitelův potomek zříci pouze práva

na povinný díl. Pokud se zřekne pouze práva na povinný díl, může ještě dědit

Odmítnutí dědictví:

Dědic může po smrti zůstavitele dědictví, jak přijmout, tak odmítnout. Dědictví se odmítá

výslovným prohlášením vůči soudu. Prohlášení o odmítnutí dědictví může dědic učinit jen

do jednoho měsíce ode dne, kdy byl soudem o právu dědictví odmítnout a o následcích

odmítnutí vyrozuměn. Dědici, který má jediné bydliště v zahraničí, se prodlužuje lhůta z jednoho

měsíce na tři. Odmítne-li dědic dědictví, hledí se na něho, jako by dědictví nikdy nenabyl. Pak

nebude mít ani povinnost hradit zůstavitelovy dluhy. (Odmítnout dědictví lze i prostřednictvím zmocněnce)

Vzdání se dědictví:

Dědic, který dědictví neodmítl, se jej může před soudem v řízení o dědictví vzdát ve prospěch druhého dědice (§1490 odst. 1). Tento jiný dědic s takto nabytým dědictvím musí souhlasit.

Vydědění:

Zůstavitel může v tzv. prohlášení o vydědění vydědit nepominutelného dědice (tj. své děti,

a pokud ty nedědí, pak jejich potomky). Vyděděním odnímá zůstavitel nepominutelnému dědici

jeho právo na povinný díl zcela nebo jen z části.

Výslovný projev zůstavitele, který musí mít stejné náležitosti jako závěť; týká se pouze neopominutelných dědiců;

Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který:

• mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi

• o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl

• byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze

• trvale vede nezřízený život

Vyděděný, který s důvody vydědění nesouhlasí, má možnost se žalobou bránit v rámci soudního

řízení. Musí však prokázat, proč dle jeho názoru zůstavitel pro vydědění neměl zákonný důvod.

Nově pokud zůstavitel neuvedl důvod vydědění, pak se odkáže k podáni žaloby ten, kdo má

dědit na jeho místě.

Dědické tituly:

Přechod jmění ze zůstavitele na právní nástupce se neděje nahodile, ale musí zde existovat

nějaký dědický titul, na jehož základě se osoba bude považovat za dědice.

• Dědická smlouva

• Ze závěti

• Ze zákona

Dědická smlouva:

Dědickou smlouvou povolává zůstavitel druhou smluvní stranu nebo někoho jiného za dědice

a druhá strana to přijímá.

Smlouvu je nutno uzavřít formou veřejné listiny (zpravidla notářským zápisem).