Obcanske pravo-pojem, zasady a prameny, prava vecna a zavazkova, pravni pojeti veci, ochrana o

Vlastnictví se nabývá smlouvou (kupní, darovací), rozhodnutím státního orgánu nebo jinou skutečností stanovenou zákonem (vydržením). Smluvní převod vlastnického práva k movité věci nemusí mít písemnou formu. Jestliže se účastníci nedohodnou jinak, přechází vlastnické právo na nabyvatele převzetím věci. Smlouva o převodu nemovitosti musí být písemná, vlastnictví přechází vkladem do katastru.

Nálezem ztracené věci nálezce nenabývá vlastnictví. Je povinen věc vydat vlastníkovi nebo státnímu orgánu. Nepřihlásí-li se vlastník do 1 roku, připadá věc do vlastnictví státu. Nálezce má nárok na náhradu nutných výdajů a na nálezné ve výši 10% z ceny nalezené věci.

DĚDICKÉ PRÁVO

Dědické právo je souhrn právních norem, které upravují přechod majetku zemřelé osoby na její právní nástupce, dědice. Dědit mohou osoby fyzické i právnické. Nabytí vlastnictví zděděného majetku potvrzuje soud. Vlastnické právo přechází na dědice již dnem smrti zůstavitele. Nedědí-li žádný dědic, připadá pozůstalost státu. Majetek se dědí ze závěti nebo ze zákona. Platná závět (poslední vůle) se zřizuje formou notářského zápisu nebo vlastnoručním napsáním a podepsáním. Jestliže nenabývá dědictví dědic ze závěti, dědí ze zákona příbuzní a blízké osoby, podle pořadí dědických skupin. V první skupině dědí stejným dílem děti a manžel. Nedědí-li manžel ani děti, dědí ve druhé skupině rodiče a osoby, které žili min 1 rok ve společné domácnosti a byli odkázáni na zůstavitele výživou. Ve třetí skupině dědí zůstavitelovi sourozenci, ve čtvrté skupině dědí prarodiče či jejich děti (tety, strýcové).

Potomci jsou neopomenutelní dědicové. Dědí-li se ze závěti, nezletilí potomci musí dostat alespoň tolik, kolik by dostali ze zákona a zletilí alespoň polovinu toho co by dostali ze zákona. Zůstavitel však může své potomky ze závažných důvodů vydědit. Se zděděným majetkem přejímají dědici i zůstavitelovi dluhy, ale pouze do výše ceny zděděného majetku. Dědic může dědictví odmítnout, ale nelze ho odmítnout z části či s podmínkami. Nedědí ten, kdo spáchal úmyslný trestní čin proti zůstaviteli nebo jeho rodině. Může však dědit, pokud mu zůstavitel odpustil.

DUŠEVNÍ VLASTNICTVÍ

Duševní vlastnictví je právní vztah k nehmotným produktům duševní práce, které mají majetkovou hodnotu. Hlavním pramenem je zákon o právu autorském. Podle tohoto zákona mají autoři literárních, vědeckých a kulturních děl právo na ochranu svého autorství a nedotknutelnost díla. Mají právo s dílem nakládat a rozhodnout o jeho uveřejnění, udílet souhlas k jeho užití a právo na odměnu za tvůrčí práci. Autorské právo trvá po dobu autorova života a 70 let po jeho smrti přechází na autorovi dědice.

SPOLUVLASTNICTVÍ

Věc může být ve spoluvlastnictví jedné či více osob. Spoluvlastnictví vzniká obvykle při dědění. Rozlišuje se podílové spoluvlastnictví a společné jmění.