Obcanske pravo-pojem, zasady a prameny, prava vecna a zavazkova, pravni pojeti veci, ochrana o

d) věci dělitelné a nedělitelné: Za dělitelné se považují věci, které lze reálně rozdělit, aniž by tím došlo k jejich znehodnocení, např. pozemky, hromadné věci. Ostatní věci nelze reálně dělit, proto se vytvářejí ideální podíly (vyjádřené zlomkem nebo procentem z ceny).

e) věc hlavní a její součásti nebo příslušenství: Součást náleží k věci tak, že nemůže být oddělena, aniž by se tím hlavní věc znehodnotila. Příslušenství jsou samostatné věci určené k tomu, aby byly trvale užívány společně s hlavní věcí. Součástí auta jsou kola a příslušenstvím je lékárnička.

VĚCI NEHMOTNÉ

Nehmotné věci nemají hmotnou podstatu a zřetelné prostorové vymezení. Jsou to především produkty myšlení v podobě před písemným nebo jiným ztvárněním, existují pouze jako nápad. Např. vynálezy, zkušenosti, postupy, zlepšovací návrhy, literární díla atd. Nehmotné věci mají majetkovou hodnotu, oceňují se. Vynálezce uzavře s výrobcem licenční smlouvu, podle které za odměnu dovolí využití vynálezu při výrobě. Jinými nehmotnými věcmi jsou pohledávky nebo práva vyplývající z používání ochranných známek, jimiž se chrání atraktivní zboží před napodobením.

OCHRANA OSOBNOSTI

Občanské právo zajišťuje kromě majetkových vztahů i ochranu osobnosti, zejména života a zdraví, cti, jména a projevů osobní povahy. Právo na ochranu osobnosti je základní lidské právo, poskytuje se fyzickým osobám. Bez jejich souhlasu nesmějí být použity a zveřejňovány osobní dokumenty (písemnosti, obrazové a zvukové záznamy). Pokud to není v rozporu s oprávněnými zájmy osoby, mohou být tyto dokumenty použity i bez svolení pro vědecké či kulturní účely. Souhlas není nutný k jejich použití k úředním účelům na základě zákona. Postižená osoba, jejíž právo na ochranu osobnosti bylo porušeno, má právo na přiměřené zadostiučinění, jestliže byla do značné míry snížena její důstojnost nebo váženost ve společnosti má právo na peněžitou náhradu či na odškodnění.

VĚCNÁ PRÁVA

VLASTNICKÉ PRÁVO

Vlastnické právo je nejvýznamnější věcné právo. Představuje vlastníkovu nejvyšší a úplnou moc nad věcí, která je předmětem vlastnického práva. Vlastník je oprávněn předmět svého vlastnického práva držet, užívat a disponovat s ním. Ostatní jsou povinni vlastníkovo právo respektovat a nezasahovat do jeho výkonu. Meze výkonu vlastnického práva stanovují normy, nazývané sousedské právo. Podle nich musí vlastník dbát, aby nad přiměřenou míru neobtěžoval sousedy hlukem, prachem, zápachem, odpady, stíněním. Vlastník je povinen umožnit vstup na svůj pozemek, jestliže to vyžaduje údržba sousedního pozemku.

Stát může proti vůli vlastníka jeho věc vyvlastnit nebo vlastnické právo omezit jen na základě zákona ve veřejném zájmu za náhradu. Vlastník je povinen dovolit, aby ve stavu nouze byla za náhradu použita jeho věc.