10. Stavy vědomí - bdělost a sebeuvědomování

Stavy vědomí a pozornosti

- pozornost = zaměřenost vnímání a jeho výběrovost, určitý stav vědomí (jasnost a zřetelnost vnímání)

- pozornost souvisí s vědomím a to vlastností, kterou nazýváme rozsah pozornost

- vlastnosti pozornosti: intenzita

stálost

rozsah

přenášení (fluktuace)

- pozornost = proces, jimž se vědomí zaměřuje na některé své obsahy a promíjí jiné

- úroveň aktivace – psychofyziologický stav organismu, vyznačující se určitou úrovní vzrušení a pohotovostí k činnosti, může být navozena (či snížena) z vnějšku (nebezpečí, atd.) ale i zevnitř (představa)

STUPEŇ BDĚLOSTI VĚDOMÍ ČINNOST

- stav vědomí je funkční stav mozku a má několik stupňů (stupně bdělosti), které se dají popsat i co do změn pozornosti

- pozornost: mimovolní (orientační reakce – koukání na film) X volní (záměrné soustředění – ve škole)

mimovolní = vrozená, orientační reakce (reflex novorozence na náhlé a silné podněty) a obecně ji vyvolává vše, co má pro jedince význam, tedy podněty nové, náhlé, silné nebo emočně významné

volní = zlepšuje se v ontogenezi a ve stáří se zhoršuje, její součástí je úsilí o její udržení a vyplývá ze zadaných a přijatých úkolů a z aktivace potřeb

- pozornost slouží k: rychlé orientaci v dané situaci a k přípravě chování

lepšímu zapamatování

- vlastnosti pozornosti: intenzita = stupeň koncentrace (soustředění) je v obráceném poměru k rozsahu (čím větším koncentrace, tím menší rozsah), méně rozsáhlé pole se postřehuje jasněji a zřetelněji, vjemy jsou ostřejší, lepší diskriminace podnětů, lepší zapamatování

stálost = udržování v čase na určitém předmětu, je dána vnějšími i vnitřními činiteli, jednotvárné podněty ji oslabují, nové ji posilují, rovněž závisí na motivaci

fluktuace (přenášení) = přepínání pozornosti od jednoho jevu ke druhému, přirozený jev, má biologickou funkci

rozsah = množství najednou postřehovaných prvků, magické číslo 5 +- 2, v němž se příliš nelišíme od ostatních savců, ale i ptáků, souvisí s krátkodobou senzorickou pamětí

Vědomí o vědomí, sebeuvědomování

- schopnost sebepozorování a vědomí sebe sama jako jedince ve vztahu k ostatním lidem i prostředí

- patři sem jednodušší uvědomování si smyslových podnětů (vím, že něco vidím, slyším…)

- vědomí symbolických reprezentací (představ, vzpomínek, myšlenek)

- vědomí vlastních stavů (žízeň, touha)

- vybavování představ z pamětí

- vědomá sebekontrola (morální chování) je založena na: poznání sebe sama

plánování

schopnost ovlivňovat sebe a druhé směrem k cíli

- jde o chování do značné míry naučené

- podstatou je tlumení impulsů k chování

- emoční složkou je stud, vina, úzkost

- podílí se i temperament – ostýchavost (lepší vědomá sebekontrola)

- úzkost – pozitivně působí jen do určité míry, jinak může nastat úniková reakce (tendence se situaci vyhnout)