Komunikace, druhy a význam komunikace, vedení a druhy rozhovoru

■

Intimní​, nebo-li osobní (či přátelskou) vzdálenost. 

■

Pracovní​, nebo-li formální vzdálenost. 

■

Veřejná​, nebo-li lhostejná vzdálenost.  

■

Sestra by měla zaujímat přátelskou vzdálenost. 

 
- ​VEDENÍ ROZHOVORU 

●

Při rozhovoru s pacientem se řídíme několika obecnými pravidly. Při prvním setkáním s 
nemocným se představíme, vysvětlíme svoji roli v nemocnici a účel pro který je rozhovor 
veden. Po celou dobu rozhovoru projevujeme opravdový zájem o pacienta, udržujeme oční 
kontakt. Ponecháváme prostor pro odpovědi nemocného, nespěcháme na něj, povzbuzujeme 
ho, aby se vyjádřil. Stále sledujeme zda nám nemocný rozumí a zda pochopil náš pokyn či 
informaci. Vždy pamatujeme, že věci pro nás běžné a jasné, nemusí být jasné nemocnému, 
proto hovoříme srozumitelně, pomalu, neužíváme nemocniční zkratky. Na konci rozhovoru 
shrneme všechny informace (pro sebe i pacienta). 

●

Postoji těla při rozhovoru má značný význam, mimika obličeje bohatě vyjadřuje různé emoce 
a oční kontakt je velmi důležitý. Úsměvem lze velice rychle navázat kontakt a vytvořit 
přátelský vztah. Pantomimika a gestikulace jsou v sociální interakci dvou lidí důležité. Rychle 

mluví obvykle lidé sebejistí, kteří jsou důvěrně sžití s tématem, o kterém mluví. O emocích 
hodně vypovídá výška hlasu a intonace (melodie). 

 
- ​DRUHY ROZHOVORŮ 

●

Rozhovor je verbální výměna informací mezi dvěma nebo více lidmi.  

●

Vstupní rozhovor  

○

Je zaměřený především na podstatné informace o nemocném. 

●

Anamnestický rozhovor 

○

Zjišťujeme údaje o zdravotním stavu, rodinném a pracovním prostředí, chorobách 
rodičů a sourozenců. 

●

Diagnostický rozhovor 

○

Při vstupním rozhovoru sestra zjišťuje aktuální a potenciální problémy nemocného, 
na základě kterých, stanovuje oš. diagnózu.