Otázka č. 3

3. Biologická, psychická a sociální determinace psychiky

Biologické determinanty

1. Vnitřní biologické faktory

Psychika je vázána na stavbu a činnost nervové soustavy a závisí na kvalitě a vývoji mozku.

Jaká je závislost psychiky na nervové soustavě?

Se snížením funkčních schopností mozku (útlum narkotiky, únava, ospalost) se mění i psychická činnost, objevují se poruchy pozornosti, myšlení, vnímání, zhoršuje se paměť,oslabuje se vůle.

Kvalita mozku a jeho vývoj určuje i kvalitu duševní činnosti (vrozené nebo získané defekty mozku, vrozené poruchy stavby mozku, porucha rozumových schopností).

Intoxikace organismu některými látkami (alkohol) vyvolávají psychické změny – poruchy periferní nervové soustavy, zejména receptorů a způsobují poruchy v duševním životě (emoční poruchy, změny v sebehodnocení apod.).

Psychika přímo závisí na stupni vývoje mozku, resp. nervové soustavy.

Pouze činností nervové soustavy nelze vysvětlit vše v duševním životě člověka, mezi další biologické determinanty patří:

• žlázy s vnitřní sekrecí – vylučují hormony do krve, které ovlivňují nervovou a tím i psychickou činnost. Dysfunkce žláz s vnitřní sekrecí způsobují biochemické změny v organismu např. hypofunkce štítné žlázy způsobuje útlum a snížení mentální kapacity, hyperfunkce naopak náladovost.

• tělesný stav - celkový tělesný stav organismu je podmíněn zejména zdravotním stavem a uspokojováním biologických potřeb + momentální tělesný stav

• biologické potřeby - primárně souvisejí s tělesnou existencí člověka. Jejich uspokojování je nevyhnutelné pro udržování základních životních funkcí (potřeba dýchání, tekutin, tepla, spánku, bezpečí aj.)

• dědičnost a vrozené předpoklady - dědičností se rozumí vše to, co si člověk přináší na svět od svých rodičů a předků v genové podobě (např. vrozená dědičná vada, vzhled, nadání pro určitou dovednost).

Sociální determinanty

2. Sociální faktory a vlivy prostředí

K postupné přeměně člověka z biologické bytosti v bytost společenskou dochází v procesu socializace. Mimo společnost se člověk jako jedinec nemůže realizovat. Proces socializace musí začít již v nejútlejším věku.

Socializace - působení společnosti prostřednictvím tzv. socializačních činitelů (malých skupin, zejména rodiny a školy) na jedince. Proces socializace se tedy týká samotné podstaty člověka, je to proces vrůstání jedince do společnosti, získávání a plnění společenských norem, hodnot a zásad. Nedílnou součástí tohoto procesu je vzdělání a výchova.

Formy socializace:

• formální – odborná forma prostřednictvím institucí (škola)

• neformální – probíhá po celý život prostřednictvím rodiny

Cílem je získávání specificky lidských způsobů reagování a vzorců chování, schopností žít ve společnost, zkulturňování biologických potřeb, osvojování sebeovládání, osvojení si jazyka a používání lidské řeči.