Náročné životní situace, psychosomatická onemocnění, teorie komunikace

• citová - je patrně nejčastější a vzniká při nedostatku citové odezvy

• senzorická, smyslová - se objevuje při nedostatku smyslových podnětů

• kognitivní - je podmíněna nedostatkem informací, nových poznatků

• konativní - nastává při nedostatku činnosti (např. při dlouhodobém pobytu v nemocnici)

• motorická - nemožnost pohybu

• existenční - vzniká při nenaplněné potřebě existenční jistoty (např. ve válce se dostaví pocit otupění)

1. Stres

• (z lat. strigo, stringere - utahovati, stahovati jakoby smyčkou kolem krku odsouzence) je stav organismu, který je odezvou na nadměrnou tělesnou či psychickou zátěž.

• Taktéž lze uvést, že stres je odpovědí organismu na frustraci.

Stadia stresu

H. Selye jako první zaznamenal stejné reakce, které probíhají při různých NŽS u všech lidí a pojmenoval je jako obecný adaptační syndrom GAS. Obvykle rozlišujeme tyto tři fáze průběhu tohoto syndromu přizpůsobení:

1. poplachová reakce - během několika vteřin se změní životní funkce člověka, začnou se uplatňovat vývojově staré mechanismy, umožňující přežití při nebezpečí. Zvyšuje se koncentrace tzv. stresových hormonů (adrenalinu a noradrenalinu). Cílem této reakce je zmobilizovat síly v organismu k obraně. Tato reakce je velmi nehospodárná, co se týče využívání energie.

2. fáze adaptace, přizpůsobení - mizí příznaky prvního stádia poplachu, dochází již k lepšímu využití uvolňované energie.

3. stadium vyčerpání – nastává, pokud nedojde k vyřešení stresové události ve fázích poplachu a adaptace. Dochází k vyčerpání adaptačních schopností organismu a k jeho zhroucení, což může mít podobu psychosomatického onemocnění, psychické poruchy, ale také syndromu vyhoření, deprese.

Podle intenzity výše uvedených fázích rozlišujeme dva druhy stresu.

• eustres - je počáteční příznivá část stresu, při které dochází k mobilizaci sil a člověk tak dosahuje vrcholných výkonů (sportovci při závodech - rozdíl ve výkonu oproti tréninkům).

• distres - je škodlivá část stresu, kdy jedinec již podává slabší výkony a kdy dokonce vzniká nebezpečí poškození organismu

Stresory

jsou příčiny, podněty, okolnosti vyvolávající stresovou reakci.

1. vnější - jsou podněty z okolního prostředí, které mohou být:

• fyzikální - dlouhotrvající hluk, chlad, příliš velké teplo

• sociální - závažné životní události (např. úmrtí blízkých, rozvody, svatby, výkon trestu, výhry v loterii), sociálním stresorem jsou také všechny sociální deprivace

1. vnitřní - ležící uvnitř jedince:

• tělesné - situace fyzické frustrace, tj. neuspokojení základní lidské potřeby, ale také pocity bolesti, únavy, nastupující nemoci

• psychické - všechny negativní emoce (strach, úzkost, napětí, silná nervozita), příliš velký pocit zodpovědnosti, neadekvátní očekávání od sebe i od druhých a z nich plynoucí psychické přetížení, neschopnost relaxace apod.