Syndrom vyhoření, význam duševní hygieny

M.O. 16 ​Syndrom vyhoření, význam duševní hygieny 
 
-​ SYNDROM VYHOŘENÍ  

●

Syndrom vyhoření se týká zejména oblasti práce a je typické citovým a mentálním 
vyčerpáním.  

●

Syndrom vyhoření​ (angl. ​burnout​) byl poprvé popsán v roce 1974 v USA ( je zde uznáván 
jako nemoc z povolání).  

○

Vyskytuje se zvláště u profesí obsahujících práci s lidmi nebo alespoň kontakt s lidmi 
a závislost na jejich hodnocení. Vyhoření postihuje lidi z pomáhajících profesí, 
nejčastěji pak lékaře, zdravotní sestry, učitele, psychology, sociální pracovníky, 
manažery, policisty, programátory,architekty atp. 

○

Tvoří ho řada symptomů především v oblasti psychické, částečně i fyzické a sociální. 

○

Klíčovou složkou syndromu je emoční vyčerpanost, kognitivní vyčerpání a 
„opotřebení“ a často i celková únava. 

○

Všechny hlavní složky syndromu vyhoření vycházejí z chronického stresu. 

●

Nejpodstatnějším znakem je posledně zmiňovaný chronický stres vycházející z pracovní 
činnosti, který může být doprovázen další zátěží z osobního života, sociálního i fyzikálního 
okolí atd. Profese je charakteristická vysokými nároky na výkon, bez možnosti delší úlevy a 
závažnými následky v případě omylu. Výkon takové práce bývá spojen s velkou odpovědností 
a nasazením, někdy s pociťováním „poslání“ profese. 

●

Vyhoření je tedy důsledek nerovnováhy mezi profesním očekáváním a profesní realitou, mezi 
ideály a skutečností. 

- ​PROJEVY = ​patří jsem celá skupina různých problémů 

●

únava a pokles výkonu 

●

deprese a úzkosti 

●

poruchy paměti a soustředění 

●

poruchy spánku 

●

tělesné potíže (trávicí trakt, dýchací soustava, sexualita, kardiovaskulární systém, …)