Náročné životní situace, psychosomatická onemocnění, teorie komunikace

Neverbální komunikace - Neverbální komunikace bývá také označována jako řeč těla, nonverbální anebo mimoslovní komunikace. Znamená proces dorozumívání s neslovními prostředky. Z výzkumů vyplývá, že neverbální komunikace je při komunikaci mnohem důležitější než verbální komunikace.

Neverbální komunikace se dělí na:

• kinezika – zaměřenou na sledování pohybů celého těla,

• gestika – zaměřena zejména na pohyby a postavení prstů, paží, nohou a hlavy,

• mimika – zaměřena na pohyby obličejových svalů,

• vizika – zaměřena na pohyby očí, víček, obočí, oční kontakt,

• haptika – zaměřena na význam doteků,

• proxemika – zaměřena na význam vzdáleností,

• posturologii – zaměřena na postoje a pozice celého těla.

Empatie = neboli schopnost vcítit se, je schopnost a ochota porozumět druhým lidem, pochopit jejich jednání, chování, záměry, potřeby, pocity a myšlenky a vztahy mezi nimi. Empatie tvoří základ komunikačního chování. Bez této schopnosti se špatně získává důvěra druhých lidí, bez které s nimi nejde spolupracovat. Proto je důležité na této schopnosti pracovat. Empatie tedy znamená vžití se do druhých, vcítění se do toho, co druzí chtějí, vysvětlení si, proč druzí reagují tak a ne jinak, registrování přání, potřeby a pocity jiných lidí a brát je vážně.

Empatické a aktivní naslouchání

Při komunikaci není důležité jen mluvení a řeč těla, ale velkou roli hraje naslouchání. Uvádí se, že poslouchání se na procesu komunikace podílí ze 45 až 53%. Pro úspěšnou komunikaci je nutné zvládnout dobře poslouchání, aktivní naslouchání a kladení otázek. Přestože je schopnost poslouchat považována za běžnou věc, kterou každý umí, odhaduje se, že až 80% lidí naslouchat neumí (třeba já někdy).

Naslouchání se dá dělit na více částí, definujme si dvě nejdůležitější pro ovládnutí měkkých dovedností:

„Empatické naslouchání“ je takové naslouchání, kdy nasloucháme především pocitům odesílatele sdělení, snažíme se do nich vcítit a pochopit, proč je komunikováno sdělení právě tak, jak je odesíláno.“

„Aktivní naslouchání“ znamená, že posluchač je vnímavý a pozorný k mluvícímu a vlastní myšlenky
a interpretace prezentuje teprve tehdy, až hovořící zcela dokončí to, co chce říci.“ Cílem takového naslouchání je získat maximum informací, pochopit sdělované a dát odpovídající zpětnou vazbu.