Náročné životní situace, psychosomatická onemocnění, teorie komunikace

30. Náročné životní situace, psychosomatická onemocnění, teorie komunikace

NŽS = takové podmínky v životě člověka, kdy na něj kladou zvýšené nároky jak po stránce tělesné, tak i psychické

• nejčastěji uváděné třídění NŽS jsou: frustrace, deprivace, stres a konflikt

1. Frustrace

• (z lat. slova lustra = marně, zbytečně) je psychický stav vyvolaný překážkou, která stojí na cestě k cíli nebo brání (ohrožuje či oddaluje) uspokojení určité potřeby.

• existují dva základní typy překážek:

  • vnější
    - může být fyzikální (ujíždějící tramvaj, zamčené dveře od WC) nebo sociální způsobená jednáním jiných (zákazy rodičů, fronta lidí)

  • vnitřní - představují vlastnosti osobnosti (strach, stydlivost, plachost pocity viny, výčitky svědomí, lenost)

Druhy frustrace

1. deprivace - představuje stav dlouhodobého nedostatku něčeho, co je nezbytné pro uspokojování základních potřeb

2. oddálení - znamená vynucené odložení uspokojení životně důležité potřeby

3. zmaření - nastává, jestliže pod vlivem velikosti překážky nebo malé síly jedince dochází k neúspěchu při úsilí o dosažení cíle

4. konflikt uvnitř jedince - je definován jako, střetnutí dvou nebo více protichůdných sil stojících na cestě k cíli.

Dělíme také podle stupně závažnosti frustrace:

• malé - drobné, téměř každodenní: např. pocit hladu, žízně, omezování chodce na křižovatce, sexuální abstinence (někdy mohou vyústit až ve stres)

• velké - významné, životní frustrace: např. neuspokojení důležitých sociálních potřeb, nepochopení, nedostatek citové odezvy, lásky, omezování svobody

• existenciální - ztráta smyslu života, rezignace, pocit marnosti, zbytečnosti (poprvé popsal V. E. Frankl u vězňů v koncentračním táboře, ale tento pocit mohou mít i lidé žijící v blahobytu)

Frustrační tolerance

je stupeň odolnosti vůči frustraci tj. doba po kterou jedinec zvládá frustrační situace, neprojevuje se typické frustrační chování (nerozčiluje se, nehroutí se)

Reakce na frustraci

Jedná se o reakce, kterými obvykle člověk řeší frustrační situace - obranné frustrační mechanismy. Rozlišujeme pět základních reakcí na frustraci.

1. útok - osoby na překážku s cílem tuto překážku narušit, rozbít a tím dosáhnou žádaného cíle. Známá J. Dollardova teorie tvrdí, že každá agrese je vždy důsledkem frustrace.

1. projekce - uvědomované přenášení vlastních motivů, přání a pocitů na jiné osoby (např. přesouvání vlastní viny na druhého)

2. introjekce - je protikladem projekce tj. přisuzování si vlastností, které jedinci evidentně schází (chová se jako by již cíle dosáhl)

3. šikana - při které obvykle frustrovaný jedinec přesouvá vybití své agrese z jedné osoby (na kterou si netroufá) na jinou (tzv. obětní beránek)

4. egocentrismus - je krajní forma individualismu, egoismu, sobectví, kdy se jedinec maximálně snaží upoutávat pozornost pouze k vlastní osobě (část jde skrytě o potřeby zvýšit svou sebeúctu)

   1. únik, ústup - kdy se člověk zbaví překážky, ale zároveň i cíle, je většinou hodnocen negativně jako bázlivost, nedostatek odvahy (např. zbabělý únik z místa nehody)