Otázka č. 10

Náměty pro zlepšení soustředěné pozornosti:

• pravidelný denní režim

• odstranění rušivých faktorů

• činnosti si seřadit podle důležitosti

• dokončit započatou práci

• v průběhu dlouhotrvající činnosti zařazovat přestávky

Poruchy pozornosti:

Roztržitost – porucha intenzity pozornosti, neschopnost soustředit pozornost na to, co je v dané chvíli důležité. Člověk nedokáže přenášet pozornost.

Těkavost pozornosti – porucha stálosti pozornosti, projevuje se například přeskakováním z myšlenky na myšlenku.

Pozornost souvisí s učením a pamětí:

PAMĚŤ je psychický proces odrazu minulého prožívání a chování ve vědomí člověka. Paměť je psychická funkce, která nám umožňuje uchovat předchozí zkušenosti a umožňuje jejich budoucí obnovení.

UČENÍ je proces získávání a předávání zkušeností, návyků, dovedností, znalostí, hodnot apod. Učením se u člověka rozvíjejí a proměňují vrozené schopnosti a vzorce chování, takže vzniká předávaná kultura, odlišná v různých společnostech. Učení je součástí individuálního dospívání, výchovy a vzdělávání.

10b) SOCIÁLNÍ SKUPINA, ZNAKY A DRUHY SKUPIN, SOCIÁLNÍ INTERAKCE

Sociální skupina

-je sociální jednotka

-skládá se z určitého počtu osob, kteří tvoří vnitřně a funkčně propojený celek

-povahu skupin dokreslují jejich vlastnosti, jako vzájemná závislost členů skupiny, identita členů se skupinou, typické vztahy a struktura, soubor norem a hodnot, vymezení určitých pozic a rolí ve skupině

-ne každý shluk lidí je sociální skupinou

Skupinová struktura – označuje vnitřní složení skupiny. Tvoří ji zejména rozložení statusů a rolí, jež představují v každé skupině typický systém. Se strukturou skupiny úzce souvisejí a ovlivňují ji další skupinové fenomény: skupinové normy, kohezivita a kultura skupiny.

Základní znaky sociální skupiny:

• Interakce – vzájemné ovlivňování, působení jedince nebo skupiny na jiného jedince nebo skupinu. Tento proces může mít podobu verbální i neverbální, jde o jakoukoliv formu setkání mezi jedinci, ať už přímou (tváří v tvář) nebo nepřímou (přes média, mluvčí).

• Společné cíle a hodnoty ve skupině – cíle vyjadřují, jaké potřeby svých členů může skupina uspokojit, hodnoty vyjadřují požadavky skupiny na způsoby jejich dosahování.

• Kohezivita – soudržnost, sjednocenost, stmelenost skupiny. Jde o souhrn všech sil, které působí na členy, aby zůstaly ve skupině.

• Skupinové normy – společné pravidla vztahující se na členy skupiny, skupinové normy se váží na fungování skupiny a na členství ve skupině. Zabezpečují, aby bylo chování členů skupiny v souladu se skupinovými cíli, týkají se projevování postojů, vnitřního života skupiny i vystupování navenek.

• Skupinový systém rolí – role je očekávání, jak se má určitá osoba ve skupině chovat, jaké úkoly má ve skupině plnit např. role vůdce, pokladníka, nováčka. Skupinová role může být formální nebo neformální.

• Status skupiny – je to míra autority, prestiže, uznání. Status jedince ve skupině je dán jeho vztahy k ostatním členům, je to rozdělení moci mezi členy skupiny. Zvlášť silným a slabým jedincům je připsán status hned, u ostatních se dotváří prostřednictvím konfrontací, ke kterým ve skupině dochází.