Otázka č. 15

SOCIALIZACE, SOCIÁLNÍ UČENÍ

Důležité místo v sociální determinaci vývoje jedince zaujímá socializace. Jde o proces osvojování si způsobů chování a seznamování se s kulturním prostředím, osvojení si společenských norem, plné přizpůsobení se společenskému životu.

Socializace je proces celoživotní. Lidský jedinec přichází na svět jen jako potenciální člověk. Člověkem se stává v procesu socializace, jehož výsledkem je získání specificky lidských způsobů psychologického reagování, vnímání, myšlení, cítění a konání, tedy osvojení si vlastností, které mu umožňují život ve společnosti.

Socializace představuje vztah vzájemného působení mezi společností a jedincem

Socializace zabezpečuje vrůstání člověka do společnosti a kultury a znamená získávání sociálních dovedností, návyků a postojů potřebných pro styk s lidmi, pro přijímání různých společenských rolí, morálních i jiných norem společnosti. Uskutečňuje ve společenských a mezilidských vztazích vzájemným působením osob, skupin, institucí. Podstata mechanismů socializace spočívá jednak v procesech učení, kterými si jedinec osvojuje určitý obsah socializace, jednak v regulačních procesech působení činitelů socializace.

Činitelé socializace

Funkci činitelů socializace mohou plnit nejrůznější sociální skupiny, do kterých je jedinec začleněn, a nejrůznější osoby, se kterými vstupuje do různých vztahů. Hlavními činiteli socializace jsou však ty sociální skupiny, do kterých je jedinec relativně trvale a pevně začleněn a které proto mají možnost dlouhodobého přímého působení na jedince.

Z tohoto hlediska se největší význam přisuzuje rodině, škole, skupinám vrstevníků, sociálním skupinám na pracovišti a dále hromadným komunikačním prostředkům.

• Rodina – je primární mikroskupina, poskytuje základ norem a hodnot, vede dítě ke společenskému životu v prostředí, dítě prostřednictvím rodiny navazuje první sociální kontakty, citové vztahy, učí se společenskému chování, seznamuje se s kulturními vzorci (tradice, zvyky, zákony, mravy). Rodina a její citové zázemí jsou pro vývoj dítěte nezastupitelné. Kladné, vřelé citové vztahy v rodině usnadňují vytvoření kladného vztahu k lidem vůbec.

• Skupina vrstevníků – dítě se učí zásady soužití ve skupině, učí se chápat motivy svého chování i chování jiných, získává schopnosti uplatnit se a prosadit se, tlumit vlastní egoismus, učí se spolupráci, odpovědnosti, v rámci skupiny se rozvíjí společenské city, vznikají přátelství. Vrstevnická skupina je zpravidla malou sociální skupinou, jejíž členové jsou si blízcí věkem. Z tohoto hlediska je homogenní. Vrstevnické vztahy v ní vznikající mají různé formy, promítají se do různých aktivit jedince. Vrstevnická skupina ovlivňuje vývoj dítěte už od předškolního věku, ale zvláštního významu nabývá v období dospívání. Dospívající se osamostatňují, odpoutávají od rodiny a navazují nové, diferencovanější vztahy s jedinci obojího pohlaví. Vrstevnická skupina vytváří „cvičné pole“ pro osvojování nových rolí, zvládání nových situací, které přináší dospívání a dospělost.

• Pracovní kolektiv – pomáhá jedinci při plnění pracovních povinností a závazků, rozvíjí u něj sebepoznávání, sebehodnocení, pracovní morálku, učí k odpovědnosti při práci.

• Zájmové kroužky, zájmový kolektiv, přátelé – tito činitelé působí na rozvoj vědomostí a dovedností člověka, celkový rozvoj osobnosti, obohacují sociální vztahy, přináší člověku nové sociální role

• Masmédia – působí na motivační charakteristiky člověka (potřeby, zájmy, postoje), ovlivňují chování a prožívání, ovlivňují formování norem a hodnot společnosti, působí na životní styl člověka.