Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Otázka č. 15

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (20,04 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

SOCIALIZACE, SOCIÁLNÍ UČENÍ Důležité místo v sociální determinaci vývoje jedince zaujímásocializace. Jde o proces osvojování si způsobů chování a seznamování se s kulturním prostředím, osvojení si společenských norem, plné přizpůsobení se společenskému životu. Socializace je proces celoživotní. Lidský jedinec přichází na svět jen jako potenciální člověk. Člověkem se stává v procesu socializace, jehož výsledkem je získání specificky lidských způsobů psychologického reagování, vnímání, myšlení, cítění a konání, tedy osvojení si vlastností, které mu umožňují život ve společnosti. Socializace představuje vztah vzájemného působení mezi společností a jedincem Socializace zabezpečuje vrůstání člověka do společnosti a kultury a znamená získávání sociálních dovedností, návyků a postojů potřebných pro styk s lidmi, pro přijímání různých společenských rolí, morálních i jiných norem společnosti. Uskutečňuje ve společenských a mezilidských vztazích vzájemným působením osob, skupin, institucí. Podstata mechanismů socializace spočívá jednak v procesech učení, kterými si jedinec osvojuje určitý obsah socializace, jednak v regulačních procesech působení činitelů socializace. Činitelé socializace Funkci činitelů socializace mohou plnit nejrůznější sociální skupiny, do kterých je jedinec začleněn, a nejrůznější osoby, se kterými vstupuje do různých vztahů. Hlavními činiteli socializace jsou však ty sociální skupiny, do kterých je jedinec relativně trvale a pevně začleněn a které proto mají možnost dlouhodobého přímého působení na jedince. Z tohoto hlediska se největší význam přisuzuje rodině, škole, skupinám vrstevníků, sociálním skupinám na pracovišti a dále hromadným komunikačním prostředkům. Rodina – je primární mikroskupina, poskytuje základ norem a hodnot, vede dítě ke společenskému životu v prostředí, dítě prostřednictvím rodiny navazuje první sociální kontakty, citové vztahy, učí se společenskému chování, seznamuje se s kulturními vzorci (tradice, zvyky, zákony, mravy). Rodina a její citové zázemí jsou pro vývoj dítěte nezastupitelné. Kladné, vřelé citové vztahy v rodině usnadňují vytvoření kladného vztahu k lidem vůbec.Skupina vrstevníků– dítě se učí zásady soužití ve skupině, učí se chápat motivy svého chování i chování jiných, získává schopnosti uplatnit se a prosadit se, tlumit vlastní egoismus, učí se spolupráci, odpovědnosti, v rámci skupiny se rozvíjí společenské city, vznikají přátelství. Vrstevnická skupina je zpravidla malou sociální skupinou, jejíž členové jsou si blízcí věkem. Z tohoto hlediska je homogenní. Vrstevnické vztahy v ní vznikající mají různé formy, promítají se do různých aktivit jedince. Vrstevnická skupina ovlivňuje vývoj dítěte už od předškolního věku, ale zvláštního významu nabývá v období dospívání. Dospívající se osamostatňují, odpoutávají od rodiny a navazují nové, diferencovanější vztahy s jedinci obojího pohlaví. Vrstevnická skupina vytváří „cvičné pole“ pro osvojování nových rolí, zvládání nových situací, které přináší dospívání a dospělost.Pracovní kolektiv – pomáhá jedinci při plnění pracovních povinností a závazků, rozvíjí u něj sebepoznávání, sebehodnocení, pracovní morálku, učí k odpovědnosti při práci.Zájmové kroužky, zájmový kolektiv, přátelé – tito činitelé působí na rozvoj vědomostí a dovedností člověka, celkový rozvoj osobnosti, obohacují sociální vztahy, přináší člověku nové sociální roleMasmédia – působí na motivační charakteristiky člověka (potřeby, zájmy, postoje), ovlivňují chování a prožívání, ovlivňují formování norem a hodnot společnosti, působí na životní styl člověka. SOCIÁLNÍ UČENÍ Člověk nemá pevně vrozené způsoby reagování a chování. Během života se učí chovat tak, jak je to nezbytné k uspokojení jeho potřeb. Základním mechanismem socializace je tedy učení, zejména sociální učení , které má různé podoby (formy). Formy sociálního učení: Napodobování (imitace) - učení napodobením je běžné i u zvířat. Ve společnosti či etnických skupinách na nižším kulturním vývojovém stupni je hlavním a někdy také jediným způsobem učení. I v našich sociálněkulturních podmínkách se bez napodobování lidský jedinec neobejde. Napodobením se učí řeči, mimice, gestikulaci, zdrženlivému či živému projevu citů, trávení volného času apod. Napodobením lze převzít i způsob života, způsob chování k ostatním lidem např. hra šestileté holčičky „na maminku“ prozradí hodně o chování její matky k ní.Identifikace - vyjadřuje ztotožnění s osobou, k níž má jedinec vztah a chce se jí přiblížit, připodobit. Je to záměrné úsilí o převzetí způsobů chování a jednání modelu. Modelem může být prakticky kdokoliv. Netýká se jen převzetí vnějších projevů, ale i vnitřních hodnot. Nejhlubším stupněm socializace je internalizace (zvnitřnění), kdy jedince neřídí model, ale vnitřní přesvědčení, svědomí.Observace - toto učení vychází z latinského observo, což znamená, pozoruji. Je založeno na pozorování dění kolem jedince, který vnímá princip udělování odměn a trestů za jednotlivé činnosti. Odměny i tresty jako regulátor sociálního učení přicházejí od rodičů, učitelů, trenérů, vrstevníků, spolužáků atd. Sociální odměnou jsou různé formy pochvaly, uznání, lásky. Sociálním trestem je projev nesouhlasu, zamítnutí, zavržení, odepření projevů sympatie, pohrůžky. Učitelé chválí, dávají dobrou známku, odměňují žáka za splněný úkol. Rodiče děti pohladí, usmějí se, projeví radost, odměňují dítě za chování, které odpovídá požadavkům, normám a zvyklostem. Trest má naopak odstranit nebo oslabit nežádoucí chování. Odměny jsou podstatně efektivnější než tresty.Vysvětlování – tento typ sociálního učení se uplatňuje u jedince při rozvinutém rozumovém i řečovém potenciálu. Touto formou učení se snažíme naučit jedince orientovat se v sociálních situacích např. jak přistupovat k jedinci, který prožívá bolest, smutek, jak někomu udělat radost apod. OBDOBÍ STÁRNUTÍ A STÁŘÍ Pod pojmem stárnutí se zpravidla rozumí souhrn změn ve struktuře a funkcích organismu, které podmiňují jeho zvýšenou zranitelnost a pokles schopno

Témata, do kterých materiál patří