Otázka č. 15

Kdy může být člověk pokládán za starého?

Ze společenského hlediska je člověk starý, když je za takového pokládán ostatními členy společnosti.

Vývojem společnosti dochází ke značnému posunu této hranice; v roce 1800 byl za starého běžně označován člověk 40letý, v roce 1890 člověk 50letý. V současné době se udává dolní hranice stáří věkem 65 let. Průměrný věk dožití se neustále zvyšuje, dnes je asi 78 let. Je prokázáno, že ženy se průměrně dožívají vyššího věku než muži. Ve stáří se ještě více než v dřívějších obdobích prosazují rozdíly mezi jednotlivci; zatímco někteří si zachovávají duševní svěžest i tělesnou zdatnost do vysokého věku, jiní vykazují výrazné známky stárnutí velmi brzy.

Problematikou starých lidí, stárnutím se komplexně zabývá obor GERONTOLOGIE.

Tělesný vývoj a motorika ve stáří

STÁRNUTÍ je proces involučních změn, dochází k morfologickým i funkčním změnám celého organismu, dochází ke zmenšení orgánů i ke zhoršení jejich funkce.

Změny jsou plynule ovlivněné dědičností, životním prostředím, životním stylem, včetně životosprávy, aktivity a přítomností onemocnění.

Ve stáří je snížená adaptační schopnost, zhoršují se obranné mechanismy.

a) primární změny - snížení výkonnosti srdce, plic, CNS; odumírají mozkové buňky, dochází k ateroskleróze mozkových cév, dochází k atrofii kosterních svalů, snižuje se svalová síla i tělesná hmotnost, opotřebovávají se klouby i meziobratlové ploténky (zmenšení výšky); kosti jsou křehké, mizí podkožní tuk, tvoří se vrásky, vlasy padají a šednou, dochází ke ztrátám zubů, mění se funkce endokrinních žláz, zhoršuje se funkce všech smyslových orgánů.

b) sekundární změny - změny nastupují vlivem nemoci; ICHS, DM, inkontinence apod. Typická je pro staré lidi tzv. polymorbilita - přítomnost více onemocnění, chronicita nemocí a přítomnost řady komplikací.

Kognitivní změny ve stáří:

• zhoršuje se smyslové vnímání

• zhoršování paměťových funkcí - především vštípivost a vybavování událostí z blízké minulosti, dobře si pamatují na události vzdálené, staří lidé často unikají do vzpomínek

• zpomalení psychomotorického tempa - chybí razance, nechuť k řešení aktuálních problémů

• myšlení je zpomalené, méně kritické, objevuje se nerozhodnost i ve velmi běžných věcech

• adaptace na změny probíhá ve stáří pomaleji a každá nemoc či stres přizpůsobivost velmi výrazně zhoršují, dramatická změna životního způsobu (hospitalizace, přestěhování, smrt partnera) je sama o sobě mnohdy až život ohrožující

• typická je vytrvalost v určitých činnostech, staří lidé mají rádi stereotypní činnosti, jsou trpěliví

• je názorová stálost, až tvrdohlavost

• zvýraznění a prohloubení osobnostních rysů, snížení sebekritiky (puntičkářství, lakota, nedůvěřivost, hypochondrie, samotářství apod.)