Otázka č. 15

SOCIÁLNÍ UČENÍ

Člověk nemá pevně vrozené způsoby reagování a chování. Během života se učí chovat tak, jak je to nezbytné k uspokojení jeho potřeb. Základním mechanismem socializace je tedy učení, zejména sociální učení, které má různé podoby (formy).

Formy sociálního učení:

• Napodobování (imitace) - učení napodobením je běžné i u zvířat. Ve společnosti či etnických skupinách na nižším kulturním vývojovém stupni je hlavním a někdy také jediným způsobem učení. I v našich sociálněkulturních podmínkách se bez napodobování lidský jedinec neobejde. Napodobením se učí řeči, mimice, gestikulaci, zdrženlivému či živému projevu citů, trávení volného času apod. Napodobením lze převzít i způsob života, způsob chování k ostatním lidem např. hra šestileté holčičky „na maminku“ prozradí hodně o chování její matky k ní.

• Identifikace - vyjadřuje ztotožnění s osobou, k níž má jedinec vztah a chce se jí přiblížit, připodobit. Je to záměrné úsilí o převzetí způsobů chování a jednání modelu. Modelem může být prakticky kdokoliv. Netýká se jen převzetí vnějších projevů, ale i vnitřních hodnot. Nejhlubším stupněm socializace je internalizace (zvnitřnění), kdy jedince neřídí model, ale vnitřní přesvědčení, svědomí.

• Observace - toto učení vychází z latinského observo, což znamená, pozoruji. Je založeno na pozorování dění kolem jedince, který vnímá princip udělování odměn a trestů za jednotlivé činnosti. Odměny i tresty jako regulátor sociálního učení přicházejí od rodičů, učitelů, trenérů, vrstevníků, spolužáků atd. Sociální odměnou jsou různé formy pochvaly, uznání, lásky. Sociálním trestem je projev nesouhlasu, zamítnutí, zavržení, odepření projevů sympatie, pohrůžky. Učitelé chválí, dávají dobrou známku, odměňují žáka za splněný úkol. Rodiče děti pohladí, usmějí se, projeví radost, odměňují dítě za chování, které odpovídá požadavkům, normám a zvyklostem. Trest má naopak odstranit nebo oslabit nežádoucí chování. Odměny jsou podstatně efektivnější než tresty.

• Vysvětlování – tento typ sociálního učení se uplatňuje u jedince při rozvinutém rozumovém i řečovém potenciálu. Touto formou učení se snažíme naučit jedince orientovat se v sociálních situacích např. jak přistupovat k jedinci, který prožívá bolest, smutek, jak někomu udělat radost apod.

OBDOBÍ STÁRNUTÍ A STÁŘÍ

Pod pojmem stárnutí se zpravidla rozumí souhrn změn ve struktuře a funkcích organismu, které podmiňují jeho zvýšenou zranitelnost a pokles schopností a výkonnosti, které kulminují v terminálním stadiu a ve smrti. Biologické projevy stárnutí jsou nápadné; je snížena odolnost vůči infekcím, zvyšuje se sklon k nádorovým onemocněním, zpomaluje se hojení ran, ztrácí se pružnost vaziva, sklerotizují cévy apod.