Přilnutí-attachment

• pozn: attachmentové vzorce jsou spíše krajními typy

• 1 forma = secure, bezpečná (jistá) + 2 formy = insecure, úzkostné (nejisté):

  • avoidant (vyhýbavý)

  • resistant (vzdorující/odmítavý); v literatuře se lze setkat s termínem „ambivalentní“

• bezpečný = primární strategie, protože obsahuje docenění významu blízkého vztahu, nedefenzivní organizaci vztahu

• selže-li, rozvíjí se úzkostné formy (i ty jsou ale adaptivní!)

  • mají defenzivní povahu

  • pomáhají naložit s méně či nekonzistentně dostupnými pečovateli

  • umožňují zvládnout situace, které vytváří pečovatel svým způsobem péče/její absencí

• dítě si svými temperamentovými charakteristikami (např. negativním laděním) připravuje půdu pro to, aby na ně okolí reagovalo určitým způsobem

1. bezpečný attachment

   • pečovatel emočně dostupný, adekvátně reagující na signály a potřeby, vnímavý, vyladěný

   • v ISS při návratu matky:

     • matku vítá, vyhledá její blízkost

     • nechá se od ní snadno utišit

     • snadno se vrátí k přechozí hře

   • co se v ISS dělo:

     • úzkost vyvolaná separací od matky vedla k aktivaci attachmentového systému

     • v jeho rámci matka poskytla to, co bylo očekáváno, a tak, jak to bylo očekáváno

     • takové dítě na základě zkušenosti očekává vyladěnost a uspokojivé reagování matky

   • funkce: navigovat rodiče tak, aby vstoupil do kontaktu, rozpoznal stav dítěte a vyladil se na něj; aby reguloval prožitkové stavy dítěte ve smyslu minimalizace negativních prožitků a amplifikace pozitivních prožitků

2. nejistý – úzkostný vzdorující (ambivalentní)

• pečovatel je sice dostupný, ale nekonzistentně, nespolehlivě ➢

• není na něj 100% spoleh, ve zkušenosti dítěte se střídají zážitky uspokojivé a neuspokojivé

• není na dítě 100% vyladěn – často vpadne se svým afektivním stavem do stavu dítěte

  • např. mazlení se s dětmi, když to matku „popadne“, bez ohledu na to, jestli mají zrovna chuť

  • mnohdy nerespektuje aktuální afektivní stav dítěte, často se řídí svým stavem

• dítě neví, co z rodiče zase „vyleze“, jak jejich interakce tentokrát dopadne a v pozdějším životě může mít takový člověk pocit, že mu druzí nerozumí a nerespektují jej

• paradox: čím více nejistoty ve vztahu dítě v důsledku chování pečovatele prožívá, tím více opory od něj potřebuje (jakožto od své primární attachmentové figury) a tím spíše se mu jí od něj nedostává (protože na něj pečovatel není plně vyladěn)

  • potřebuje jej, ale opakovaně zažívá, že od něj nedostane to, co potřebuje, ale není schopen rezignovat na to, aby to získal → trýzeň

• ISS: dítě se nechce nechat utěšit, vzdoruje matčiným pokusům, trvá mu, než se vrátí ke hře

  • jako by svým signalizovaným diskomfortem potřebovalo „vyždímat“ z matky co nejvíce péče, kterou však zároveň nedokáže využít (tzv. maximalizační strategie)