Přilnutí-attachment

3. nejistý – úzkostný vyhýbavý

• pečovatel málo emočně dostupný, nedostatečně reagující, málo vnímavý

• v ISS se zdá, že na návrat matky vůbec nereagují – tzv. minimalizační strategie (nenamáhá se chováním vyhledávajícím blízkost, protože ví, že na jeho afekt nebude matka reagovat)

  • umožňuje předcházet zklamání a eskalaci negativních prožitků

  • ve skutečnosti reagují, ale pozorovatelné jen na fyziologické úrovni (změna srdečního rytmu), signální složka afektu však zmizela

  • tato signální složka je u bezpečné vazby komunikována rodičům a pomáhá jim vyladit se na dítě

• vyhýbavé chování, nezájem, odvrácení se, zakrývání tváře; větší zájem o hračky než o matku

• matka takového dítěte není „špatná“, jen:

  • neumí identifikovat afektivní stavy dítěte a často ani své vlastní

  • neumí projevovat své emoce

  • své verbální projevy nedoprovází odpovídající mimikou (klíčové pro preverbální dítě!)

  • nedokáže se přizpůsobit vývojové úrovni dítěte, nechce působit „dětinsky“

  • slepě, ale v dobré víře, že pro své dítě dělá to nejlepší, se řídí výchovnými radami (typu nevšímat si dítěte a nechat je „vyřvat“, aby se „nezhýčkalo“)

1. dezorientovaný/dezorganizovaný (Mary Main, *1943)

   • klasifikován současně s jednou z úzkostných forem

   • dítě projevům matky nerozumí: matka vykazuje chování nepředvídatelné, dezorganizované, je v intenzivní úzkosti až hrůze, čímž dítě děsí

   • v ISS „divné“ chování v reakci na návrat matky

     • ztuhnou, blíží se k ní s odvrácenou tváří, chodí v kruhu, přiblíží se a pak zase vzdalují

   • 4-5 let – nahrazen organizovaným chováním, za ním dezorganizované pracovní modely

     • nové chování je silně kontrolující; čemu dítě nerozumí a ohrožuje ho, to chce mít pod kontrolou

   • paradox: dítě poděšené rodičem hledá bezpečí a utišení právě u zdroje hrozby

   • častěji u obětí týrání a zneužívání (u běžné populace 20-40%, u obětí až 80%)

     • nemusí týrat, mohou mít potíže kontrolovat své emoční stavy a prožívat např. nekontrolovaný vztek v reakci na určitý projev dítěte

     • reakci, která není adekvátní projevu dítěte a je nesena minulou zkušeností rodiče, dítě nerozumí

     • rodič se za tyto reakce stydí, neumí o nich s dítětem mluvit, dítě pak neví, jak s nimi naložit

     • efekt druhé generace: implicitní vzpomínky na tyto stavy rodiče → vznik podobného stavu u dítěte, jenže se nenaučilo, jak s těmito stavy nakládat (neuměl to ani rodič)

Attachment v dospělosti

• Mary Main (*1943) – Adult Attachment Interview

  • dospělý vzpomíná na své zkušenosti v attachmentových vztazích, výpovědi stabilní v čase

  • projektivní zkouška – do příběhu se promítají modely, reprezentace a duševní pochody člověka

  • zjišťuje se: jaké byly vztahy s rodiči, jak se vyvíjely, zda zažil v raném dětství ztrátu, jaké to bylo, zažívat separaci (MŠ, tábor), jak prožíval stavy ohrožení/vyděšení, jak rodiče reagovali na distres...

  • analyzuje se způsob, jakým své vzpomínky předkládá, jak minulost hodnotí, co a kolik si pamatuje

  • pomocí tzv. Griceho maxim (Herbert Paul Grice, 1913 – 1988)

    • a) pravdivost, dokáže svá obecná tvrzení podložit konkrétními příklady?

    • b) je výpověď kompletní; není člověk skoupý na slovo nebo se naopak pouští do dlouhých lamentací?

    • c) relevance – nemluví člověk mimo téma?

    • d) je výpověď nějak přehledná, uspořádaná? ➢