SOVĚTSKÁ A RUSKÁ LITERATUR 20. STOLETÍ

„Zojčin byt“

- hra, byla svého času nejhranějším dramatem, do té doby, než se stal politicky nežádoucím

„Bílá garda“

- z politických důvodů přejmenováno na „Dny Turbínovych“

- byla to oblíbená Stalinova hra, byl na ní osobně patnáctkrát

- byla považována za ideologicky škodlivou

- obsahuje některé části jako z jeho života

„Batum“

- hra na objednávku ke Stalinovým šedesátinám

„Útěk“

- hra o osmi snech z občanské války

- ještě ve fázi zkoušek je zrušena

„Purpurový ostrov“

- drama, má reálný základ

„Černé moře“

„Petr I.“

- libreta

„Zápisky mladého lékaře“

- román

„Divadelní román“

- vydán posmrtně, román o životě začínajícího autora, autobiografické

„Puškám“

- životopisné drama

„Diaboliáda“

„Osudná vejce“

„Čičikovovo putování“

„Zápisky na manžetách“

„Krvavá koruna“

- povídka

„Psí srdce“

- novela o nebezpečí tehdejšího způsobu omlazování-transplantací žil

„Mistr a Markétka“

- jeho nejznámější dílo, první verze se jmenovala „Inženýrovo kopyto“

- je to román psaný o umělcově touze být pochopen, studuje míru lidské odpovědnosti za zlo o dobro a to na

biblickém příběhu o Pilátu Pontském

Vše se začíná na lavičce u Patriarchových rybníků, kde je Ivan Nikolajevič Potápka, píšící pod pseudonymem Bezprizorný, kritizován nakladatelem Berliozem za svůj článek o Kristovi a Pilátu Pontském. Do jejich rozhovoru se vloží profesor Woland (ďábel) a všichni tři začnou přemýšlet o tom, jak to tenkrát s Kristem (Ješuou Ha-Nocrim) bylo. Woland Berliozovi předpoví, že ten den večer přijde o život. Samozřejmě mu nikdo nevěří, ale vše se nakonec stane tak, jak Woland předpověděl - tramvaj uřízne Berliozovi hlavu.Nyní se Woland se svými pomocníky Azazelem, Korovjevem alias Fagotem a mluvícím kocourem Kňourem pokouší zničit všechny, kteří měli něco společného s bytem č. 50 na Sadové 302b, ve kterém Berlioz bydlel. Milice zatkne domovníka Bosého, majitele kabaretu Lotrova přemístí na Jaltu a administrátor Varenucha je zbit ošuntělým Korovjevem a kýčovitým Azazelem na veřejných záchodcích. Teď už Wolandovi a jeho kumpánům nemůže nikdo zabránit v nastěhování do bytu č. 50 a ani zamýšleným vylomeninám, které mají v úmyslu provádět po celé Moskvě.Woland s Korovjevem a kocourem dělají při divadelním představení černé magie (oficiální důvod, proč Woland přijel do Moskvy) zkrátka zázraky. Divákům padají do kapes bankovky, chtivým dámám nabídne nové modely, které za několik okamžiků odčaruje, takže ty nejchtivější se ocitnou tak jak je pánbůh stvořil; konferenciérovi Bengálskému utrhne hlavu, kterou mu kocour o několik chvil později vrátí zpátky. . .Mezitím Bezprizornému dojde, co je Woland zač. Běží na milici - je označen za duševně chorého a jako takový je poslán do blázince. Tam se setká s Mistrem, autorem knihy o Pilátu Pontském, který ho definitivně utvrdí v názoru, že Woland je ďábel. Mistr rovněž povídá o Markétce a také o tom, proč nemohl být zveřejněn jeho román. Poznáváme, jak v blázinci přibývají ti, kteří už měli s Wolandem tu čest.V Alexandrijském parku se setká Markétka, která na Mistra neustále myslí, s Azazelem, který jí nabídne návštěvu u Wolanda. Markétka souhlasí, protože doufá, že se dozví něco o Mistrovi. Nic netušící Markétka je pozvána na ples u samotného satana - Wolanda. Za to, že se Markétka celý večer chová vlídně ke všem vrahům a kriminálníkům jí Woland nabídne jedno přání. Chce samozřejmě vědět, co je s Mistrem a žádá, aby ho Woland z blázince vysvobodil.Do případu se konečně vloží policie a milice. Nyní už všichni věří, že je Woland ďábel. Díky práci milice jsou kocour s Azazelem nuceni byt č. 50 zapálit a uletět oknem. Na lavičce, o níž byla zmínka na začátku, se setká Matouš s Wolandem a řekne mu, že Ješua četl Mistrův román a žádá, aby Woland dopřál Mistrovi a Markétce věčný klid. Woland souhlasí. Některé osoby jsou již od první zmínky velice sympatické jako třeba Markétka,ale od některých nevíme,co očekávat.Pan Woland zde působí jako velice vzdělaný a inteligentní člověk, i když přeci jenom trochu divný.Naproti tomu Azazel či Korovjev působí velmi prohnaně a “záškodnicky”.Oběti Wolanda,jako třeba Bezprizorný či ředitel varieté, zde můžeme opravdu jen politovat nad tím,jak se nechali oklamat.