Neetická práce v oděvním průmyslu

GYMNÁZIUM BRNO, TŘÍDA KAPITÁNA JAROŠE

ZÁVĚREČNÁ PRÁCE

BRNO 2017 KAROLÍNA RYŠAVÁ

Neetická práce v oděvním průmyslu

Závěrečná práce

Vedoucí práce: Vypracovala: Aleš Pospíšil Karolína Ryšavá

Brno

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem práci: „Neetická práce v oděvním průmyslu“ vypracoval/a samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu

použité literatury.

V Brně dne: 23. 2. 2017

……………………………………..

podpis

Obsah

1. Čestné prohlášení

2. Úvod

3. Samotná práce

   1. Lokalizace a vymezení problému sweatshopů

   2. Práce a pracovníci ve sweatshopech

3.2.1 Organizace bojující za zlepšení podmínek

1. Jednotlivé oděvní koncerny

2. Pohled západní společnosti na problém – dotazník (praktická část)

3.4.1 Vzniklé dokumenty a zajímavé práce o problému sweatshopů

1. Řešení problému? + závěr

1. Zdroje, citace

2. Úvod

V této práci, která je vypracována jako závěrečná práce na Gymnáziu Brno, tř. Kpt. Jaroše, se chci věnovat neetické práci v módním/oděvním průmyslu.

V průběhu výroby, prezentace i prodeje oděvů je několik kritických bodů, ve kterých je neeticky, až na hranici zákona zacházeno s lidmi, zaměstnanci. Pokud začnu od začátku řetězce produkce, tak to je získávání materiálu – např. bavlníkové plantáže, ve kterých je používáno postřiků, které jsou nebezpečné zdraví dělníku, zde mluvíme hlavně o zemích v Africe. Posuneme-li se dále, tak jsou to otřesné nehumánní podmínky, ve kterých je oblečení vyráběno. Zde se hlavně o tzv. země třetího světa, země rozvojové, kde se velmi často jedná i o práci dětskou. Jdeme-li dále v řetězci, tak se dostáváme k prezentaci nových módních kolekcí na přehlídkových molech – modelky, které jsou módními značkami nuceny k často nezdravému životnímu stylu, až poruchám příjmu potravy za cílem extrémní hubenosti. A dostáváme se ke koncovému procesu – tím je prodej oblečení spotřebitelům. Velké řetězce si mohou dovolit zacházet se svými zaměstnanci na pobočkách – prodavačkám, uklízečkám atd. způsobem, který si drobní prodavači dovolit nemohou (samozřejmě záleží na právu dané země, ve které koncern pobočky má).

Nicméně v této práci se chci zabývat téměř počátečním procesem – výrobou oblečení.

Pro tento způsob výroby – tedy výroba v nelidských podmínkách, často dětská práce, či využívání moderních otroků – lidí placených minimálně nebo vůbec, lidí donucených proti jejich svobodné vůli – má název. Sweatshop.

3. 1 Lokalizace a vymezení problému sweatshopů

První sweatshopy na světě vznikaly již v polovině 19. století v dnešním „západním“ světě. Název samotný vznikl z původního zacílení této výroby a tou byla výroba svetrů, ang. sweater. Na přelomu 19. a 20. století se tyto výrobny začaly stahovat kolem rapidní rychlostí rostoucích měst – ať už Londýna, či New Yorku – pracovali v nich imigranti stěhující se do nových měst a působily v rozvíjejících se oblastech světa. A tohle zůstalo pro sweatshopy přízračné dodnes – sweatshopy jsou běžným typem výroby v dnešních rozvojových zemích.