Neetická práce v oděvním průmyslu

Proč ale oděvní řetězce chrlí oblečení takovým způsobem a tak zběsilým tempem? Protože jsou spotřebitelé, kteří takové množství oblečení jsou nejen ochotní kupovat, nýbrž je i vyžadují. Dříve, tzn. před rozpukem a trendem oděvních řetězců s velmi dostupnou módou v cca devadesátých letech minulého století [9], fungoval oděvní průmysl jinak, než jak jsme zvyklí dnes. Oděvní trendy se měnily velmi pomalu, obyčejní lidé vlastnili jen pár základních kusů oblečení, také díky tomu, že do továren museli nosit dělníci unifikované oblečení – ne zcela uniformu – v osmdesátých letech minulého století sestávající se z džínových kalhot, většinou Levi’s typ 501 a bílého trička [9]. Oděvní trendy se pro obyčejné lidi měnily jen minimálně. Móda byla výsadkem jen úzké vrstvy populace, většinou bohatší, trendy udávali módní návrháři a do světa se dostávaly skrze módní přehlídky. Byly vytvářeny většinou dvě kolekce ročně a to zimní a letní. Díky tomuto způsobu šíření trendů a módy mezi lidi jsme nyní schopni identifikovat styly jednotlivých desetiletí minulého století, včetně těch válečných – pro příklad zde uvedu padesátá léta s typickou siluetou jak pro ženy – tzv. silueta přesýpacích hodin – šaty a sukně s úzkým pasem a kolovou sukní – tak typickým oděvem pro muže – typické oblečení sestávalo z obleku se sakem s výraznými vycpávanými rameny, dvěma řadami knoflíčků obepínajícím boky košile, kravaty, a širokých kalhot s puky. Dnes bychom ovšem nebyli schopni zaznamenat žádné takto radikální střihy či vzory, které by byly přízračné pro naši dobu. Je to způsobeno rychlou produkcí oblečení, které často nevytváří přední návrháři, jsou to kusy oblečení, u kterých jsou většinou minimalizovány náklady na výrobu – v dnešní době jsou přední oděvní koncerny vyrábět kolekce mnohokráte za rok, jsou schopni kolekci navrhnout, vytvořit, uvést, masově vyrobit, rozdistribuovat a prodávat v horizontu tří až pěti týdnů. Takto rychlý způsob výroby se ale promítá následně i na výsledné kvalitě oblečení, která je u takto rychle a levně vyrobeného oblečení nízká. Tento dnešní typ módy a celkově produkce oblečení se nazývá ang. „fast-fashion“, což můžeme přeložit jako „rychlá móda“ [10]. Tento název může reflektovat jednak velmi rychlou samotnou výrobu oblečení, ale za druhé (a to hlavně) i rychlé opotřebování a onošení „spotřebního“ oblečení vyrobeného touto oděvní taktikou. Je to jakýsi kruh – oblečení vyrobené za nízké ceny tzn. málo kvalitní – spotřebitel je obleče třeba desetkrát – oblečení se rozpadá, opotřebovává, stává se obnošeným – spotřebitel koupí opět oblečení za nízkou cenu, po předchozí zkušenosti nechce ani více investovat, protože oblečení nevydrží – výrobce musí vyrobit oblečení za nízkou cenu, tzn. málo kvalitní… Opakem této rychlé módy je tzv. „slow fashion“ – termín, který používají hlavně organizace, které jsou proti sweatshopové výrobě a znamená například módu vyráběnou lokálními producenty, či módu u které mohou výrobci doložit její etický původ.