Neetická práce v oděvním průmyslu

3.2 Práce a pracovníci ve sweatshopech

Povšechné důvody vzniku práce tohoto typu jsem zmiňovala již v předchozí kapitole – lokálně je to nedostatek jiné práce v daných ekonomikách a globálně takto práce vzniká jako poptávka s jinak nesplnitelnými podmínkami – spotřebitelé chtějí za nízké ceny nakupovat mnoho oblečení. Pro méně povšechnou analýzu tohoto problému, obávám se, nemám dostatečnou kvalifikaci ani znalosti (např. na poli ekonomiky). Budu se ale snažit i nadále proniknout do tohoto problému co nejhlouběji. Jako jeden z ukazatelů bych zde chtěla zmínit gramotnost v daných zemích – především v Bangladéši a Kambodži.

V Bangladéši je z dospělé (nad 15 let) populace (kolem 160-170 milionů) gramotných 57,7% [11], z toho je gramotnost nižší u žen, vyšší u mužů. Gramotnost bangladéšské populace nicméně vzrůstá – mezi mládeží (15-24 let) je to již u mužské populace přes 77% a u ženské 80%. Pro porovnání – gramotnost české populace nad 15 je 99%. Bangladéšský vzdělávací systém nabízí bezplatné a povinné vzdělání na prvním stupni (1-8 třída), bezplatné vzdělání pro dívky do 10 třídy a pro chlapce celý druhý stupeň. Školy již nabízí i učebnice zdarma [12]. I přesto, že základní vzdělání je povinné a sekundární je zdarma, není školní docházka dětí do primárního vzdělání zdaleka stoprocentní. Vzhledem k populaci země je to téměř nemožné. V Kambodži je situace ohledně celkové gramotnosti populace nad 15 lepší – je to něco přes 77%, ovšem je tam obrovský rozdíl v gramotnosti mezi mužskou (84,5%) a ženskou (70,5%) populací. Hlavním problémem v Kambodži je těžká dostupnost škol. Jen v 5,4% Kambodžských osad jsou školy nižšího stupně sekundárního vzdělání a školy vyššího stupně sekundárního vzdělání jsou dokonce jen ve 2% Kambodžských osad. [13]

Další informací, kterou bych zde chtěla zmínit jako indikátor a možný důvod vzniku sweatshopů je podíl pracující dětské (5-14 let) populace, který v obou případech (Kambodža i Bangladéš) se vzděláním souvisí. Hlavní mezerou v Bangladéšském vzdělávání je velká chudoba země. 12,8% Bangladéšských dětí pracuje – z toho je 17,5% chlapců a kolem 8% dívek [14]. V Kambodži je situace, co se týče dětské práce, navzdory vyšší gramotnosti ještě horší. 36, 1% dětí ve věku pět až čtrnáct let v Kambodži pracuje. Zde nejsou velké rozdíly mezi dívky a chlapci. [15].

85% zaměstnanců sweatshopů jsou ženy. S tím souvisí častá genderová diskriminace. Zaprvé sexuální obtěžování a znásilňování na pracovištích [16] a zadruhé problémy s těhotenstvím. Lokální zaměstnavatelé a majitelé sweatshop-továren se snaží vyhýbat, nutno říci, že úspěšně, vyplácení mateřské dovolené a to několika způsoby. Jedním ze způsobů je vůbec nepřijímat ženu, která je těhotná, nebo se chystá mít dítě. Ženy jsou při pohovorech dotazovány, zda mají rodinu či děti, nebo zda-li používají antikoncepci. Pokud na některou z otázek odpoví, že ne, jejich šance na přijetí se rapidně snižují a často se poté blíží nule. Další z technik, jak se vyplácení mateřské vyvarovat je, donutit ženy podávat důkazy o tom, že menstruují, či použít těhotenský test. Pokud vyjde pozitivně, žena je, i navzdory tomu, že je to ve většině zemí nelegální, propuštěna. Pokud už žena skutečně otěhotní a podaří se jí stále v továrně pracovat, jsou jí například odpírány častější přestávky, aby si mohla dojít na toaletu, či je jinak diskriminována. Je také nemyslitelné, že by jí byla prodloužena smlouva, nebo že by se mohla po „mateřské dovolené“ do práce bez problémů vrátit [17]. Kambodžské ministerstvo zdravotnictví se zavázalo tento problém eliminovat již v roce 2010 v jejich pětiletém plánování (2010-2015). Snaží se tímto eliminovat výše zmíněné problémy, ženám přiděluje právo na tříměsíční mateřskou dovolenou, kdy je vyplácena polovina mzdy, kterou by si vydělaly (v práci, kterou dělají) a poté dvouměsíční zlehčený režim. Také zakazuje továrnám dávat výpovědi ženám, které zrovna na mateřskou dovolenou mají nastoupit [18]. Avšak tohle je zatím ve většině případů jen teoretický, těžce kontrolovatelný postup.