Neetická práce v oděvním průmyslu

[CHART]

[CHART]Další z otázek byla zaměřena na to, co lidi při nákupu oblečení zajímá. V téhle otázce jsem jim nechala možnost vybrat jen jednu primární odpověď, pro ně nejdůležitější. Většina (40%) odpověděla, že jim jde hlavě o to, zda se jim líbí, bez ohledu na cenu nebo kvalitu. Čtvrtině respondentů záleží na ceně oblečení, trochu méně než čtvrtině záleží na kvalitě, jen jedinému respondentovi (1,1%) nezáleží na ničem a ostatní odpovědi byly: čtyři z nich poměr ceny a kvality, tři zmiňovaly střih a to, jak oblečení „sedí“ a jedna z odpovědí byla: „Snažím se nakupovat věci, co dělali dospěláci za dobrý plat, nebo aspoň z druhé ruky…“. Tohle byla jediná odpověď, která nějak zmiňovala zájem o to, jak bylo oblečení vyrobeno. V další otázce jsem se explicitně ptala na to, jak lidé vnímají, kde oblečení bylo vyrobeno a jestli to jejich volbu nějak ovlivňuje. Otázka byla formována [CHART]následovně: „Pokračovali byste v nakupování oblečení u určité značky, pokud byste zjistili, že oblečení bylo vyrobeno v nelidských podmínkách za méně než životní minimum?“

U takto přímo podané otázky více než polovina lidí tvrdí, že by spíše nepokračovali v nákupu takhle vyrobeného oblečení a více než 15% tvrdí, že určitě ne. Což ale neodpovídá tomu, jak odpovídali na otázku „Kde nakupujete svoje oblečení?“ – kde 88% řeklo, že nakupuje oblečení v levných oděvních řetězcích a 15% v dražších řetězcích – které nechávají své oblečení z většiny ve sweatshopech vyrábět. Na druhou stranu je možným vysvětlením otázka další – „Co je pro Vás při nákupu oblečení nejdůležitější?“ – kde se o to, kde nebo kým bylo oblečení vyrobeno, zajímalo 0% respondentů.

Dále jsem zjišťovala, jaké povědomí je o situaci v rozvojových zemích, zde konkrétně jsem se ptala na Bangladéš, v naší zemi/Evropě. Otázka byla „Životní minimum v Bangladéši je kolem 1 700 Kč/měsíc. Jak vysoký podle vašeho názoru že mají průměrně plat zaměstnanci (švadleny) oděvních firem?“

[CHART] Jak jsem již zmiňovala v oddíle Definice pojmu „sweatshop“, jejich lokalizace životní minimum je kolem 1700 Kč/měsíc, kdežto plat dělníka či dělnice ve sweatshopu je kolem 960 Kč/měsíc. Správných odpovědí zde bylo nejvíc (19).

[CHART]Jako poslední otázku z mého dotazníku jsem požadovala po respondentech, aby rozdělili 100% mezi muže a ženy a označili tím, jaký si myslí, že je poměr žen a mužů v takovýchto továrnách. Zde byly odpovědi poměrně blízko pravdě. Ve skutečnosti je poměr 85:15 ženy ku mužům. Respondenti v průměru odpovídali, že je to 79,8% žen a 19,8% mužů.

3.4.1 Dokumenty o problému sweatshopů vzniklé

Na závěr bych zde ještě chtěla zmínit nějaké dokumenty, které vznikly, aby na tento problém upozornily, aby zvedly veřejné povědomí.