Sociologie jako věda, základní sociologické pojmy

• sociometrie – moreno, soubor technik, zkoumají strukturu a dynamiku malých skupin – 40 lidí, výsledkem je sociogram

• sociodrama – může mít terapeutický účinek, zkoumá lidi v navozené situaci, prožitky a výkony

• ohnisková skupina – focus groups, terapeut klade otázky a lidé odpovídají, objasnění názorů a uvažování lidí

• analýza sociálních sítí – mělo by se vědět s znát kde jsou u nás jaké organizace (domov důchodců)

Pojmy:

• Apropriace (sociologie) – pohlcení konceptů do širšího rámce

• Sociální deviace – odchylka od pravidel vytvořených společností osvojených při procesu socializace

• Sociální struktura – určitá síť vztahů jedinců, pozic, rolí a uspořádání vztahů ve společnosti – to, co drží společnost pohromadě

• Sociální role – soubor očekávaného chování člověka, odráží postavení ve společnosti; dělí se na individuální/skupinovou, krátkodobou/dlouhodobou, nucenou/dobrovolnou

• Sociální pozice (status) – hodnota postavení, které člověk zaujímá v nějakém soc. útvaru, mění se dle situace

• Sociální kontrola – konfrontace reálného chování člověka s kolektivně sdílenými hodnotami společnostmi, vytváření systému sankcí, ať už negativních nebo pozitivních; formální: děje se prostřednictvím pravidel zaznamenaných např. v předpisech, zákonech; neformální: spočívá v očekávání, které je založeného na nepsaných pravidlech

• Sociální stratifikace – sociální rozvrstvení, základem nerovnost – např. na základě věku, pohlaví, vzdělání, národnosti apod.; existuje stratifikace:

  • vertikální – na základě např. kapitálu

  • horizontální – podle místa, bydliště

Stratifikační systémy

• otrokářský

• kastovní

• stavovský

• třídy

• Sociální mobilita – přesun mezi vrstvami; dělí se na

  • vertikální – do vyšší nebo nižší vrstvy

  • horizontální – přemísťování

  • intergenerační – mezi generacemi

  • intragenerační – přesun v rámci jedné generaci

• Socializace

Jako socializaci označujeme proces vývoje člověka od stádia bezmocného novorozence až po osobu, která si uvědomuje sebe samu a orientuje se ve své vlastní kultuře. Socializace vytváří spojení mezi jednotlivými generacemi. Člověk se postupně učí a osvojuje normy chování a začleňuje se do společnosti. Toto učení probíhá prakticky celý jeho život a to nejprve v rodině, později ve škole, mezi kamarády, v pracovních kolektivech, armádě a celé společnosti.

• Resocializace

Resocializace je charakterizována rozpadem dosud přijatých hodnot a vzorců chování, po němž následuje přijetí radikálně nových a odlišných. Je zde řada institucí, kde může k resocializaci jedince docházet. Často to jsou instituce omezující osobní svobodu – psychiatrické léčebny, vězení, kasárny apod. Např. k resocializaci často docházelo u vězňů v nacistických koncentračních táborech. Podle Bettelheima (1986) in Giddens (2005) docházelo ke změnám osobnosti vězňů v následujícím sledu – šok z uvěznění a odtržení od normálního života; následoval pokus o udržení si předchozího způsobu chování, což bylo nemožné; strach, deprivace a nejistota vedly k tomu, že se osobnosti vězňů začali hroutit; někteří ztratili veškerou vůli a zájem o vlastní osud, jiní se začali chovat jako děti (ztráta představy o čase a schopnosti myslet dopředu, prudké změny nálad apod.); vězni, kteří byli v táboře déle než rok, dokonce začali napodobovat své dozorce – prošli procesem resocializace. Obdobné změny chování byly pozorovány u jedinců, kteří prošli násilným výslechem nebo tzv. vymýváním mozků. Tito lidé pak navíc začínali pociťovat sympatie ke svým trýznitelům. Problémy s resocializací měli i vojáci, kteří se vrátili z války v Koreji, Vietnamu či Iráku. Nedokázali se už začlenit do společnosti, která byla naprosto odlišná od situace ve válce.