SSV 1. test

Příznaky stresu

Fyziologické

• Svírání na hrudi, bolest hlavy, břicha

• Stálé napětí, zvýšený tep

• Chronická zácpa / průjem

• Snížení sexuální touhy

• Zúžení / rozšíření zornic

• Vyšší vodivost pokožky

• Husí kůže

Emocionální

• Výrazné změny nálad

• Nadměrné pocity únavy

• Podrážděnost

• Apatie

• Nestabilita emocí

• Hněv

Příklady stresových situací

• Nepříznivá situace, okolnost či faktor (stresor), který na člověka dopadá. Rozlišujeme například stresové faktory:

• Fyzikální – nadměrný hluk, vysoká teplota

• Psychické – nedostatek peněz, zkoušky, dopravní zácpa

• Sociální – nevěra, šikana, nadměrné pití alkoholu

• Traumatické – ztráta zaměstnání, úmrtí, únos

• Dětské – náročnost rodičů, zneužívané děti

Způsoby vyrovnávání se s náročnými situacemi

• Rozlišujeme způsoby podle toho, zda jsou vědomé (coping) či neuvědomované (obranné mechanismy):

• Coping je orientovaný více na realitu, je flexibilní, vychází z vědomí.

• Obranné mechanismy jsou více rigidní (nepružné). Rozlišují se zralé obranné mechanismy (humor, sublimace, anticipace aj.) a nezralé obranné mechanismy (projekce, izolace, popření, únik, útok aj.)

• Obranné mechanismy mohou být velmi užitečné – umožňují člověku získat čas i energii potřebné k nalezení účelnějšího řešení (člověk toho však nemusí být schopen a obranné mechanismy osobnost zahltí).

Obranné mechanismy

• Anticipace – předjímání a příprava na problém

• Agrese – útok, pasivní – nepřímá forma

• Izolace – únik

• Intelektualizace – pokus o získání emočního odstupu (neosobní vyjadřování, jakoby bez emocí)

• Projekce – připisování vlastních nežádoucích vlastností jiným (obviňování oběti)

• Popření – popírání existence

• Racionalizace – přidělení logických nebo sociálně žádoucích motivů činnostem

• Somatizace – projev duševních pochodů v oblasti tělesné

• Sublimace – zaměření se na náhradní cíl

• Únik do fantazie

• Vytěsnění – vyloučení bolestivých impulzů z vědomí

Coping

• = zvládání zátěžové situace – coping je vědomou volbou určité obranné strategie. Volba je závislá na hodnocení situace a na posouzení možností, tzn. zaměření se na cíl, na dosažení pozitivní změny či na smíření se s tím, co změnit nelze. Copingové strategie zaměřené:

• na problém: vychází z představy, že problém lze řešit. Pokud člověk postoj akceptuje, obvykle zátěž i lépe zvládne.

• na emoce (na udržení přijatelné subjektivní pohody a redukci negativních zážitků): vychází z představy, že problém nelze řešit a je nutné k němu přistupovat jinak (např. se smířit).

• na hledání opory: mezi zaměřením na problém a emoce. Člověk nemusí o řešení usilovat sám.

• na únik: denní snění, spánek, užívání alkoholu nebo drog (malcoping).

Posttraumatický rozvoj

• Ze ztráty se vyvine zisk – osobní růst

• Pozitivní změna v jedincově chování a prožívání, charakteristická dosažením vyšší úrovně adaptace a odolnosti, postojů k životu, která je vyvolaná silným stresem – výsledek či následek procesu zpracování náročných životních událostí.

• Rozvoj může podněcovat jen stres určité úrovně (ne slabý či příliš intenzivní), záleží na typu traumatické události a individuálních charakteristikách jedince.

• Intenzivnější hodnocení života – změny v přístupu ke všednímu dni a prožívání každodenních událostí.

• Zintenzivnění osobních vztahů – sblížení se s určitými lidmi, zvýšení odstupu od jiných.

• Uvědomění si vlastní síly – často společně s uvědoměním si vlastní zranitelnosti.

• Odhalení vlastních možností – zvýšená sociální angažovanost či změna povolání.

• Intenzivnější spirituální vědomí – změna, o níž referují osoby, které zastávaly doposud ateistický pohled na svět.