KAPITOLY Z LITERÁRNÍ TEORIE PRO 1.-4. ROČNÍK

kých znaků tragédie a komedie; z tragédie přejímá vážnost tématu a zpravidla i os-
trost společensky závažného konfliktu, z komedie pak všednost tématu i povah po-
stav; snaží se zachytit způsob života společnosti, dominantním tématem jsou pří-
běhy všedního života;  

pojem  činohra  v divadelní  vědě  i praxi  dále  označuje tzv.  mluvené  divadlo  (vedle 
zpívaného: opera, pohybového: balet, kombinovaného: muzikál); 

  opera  =  hudebně  dramatický  žánr,  v němž  se  jevištní  akce  úzce  pojí  s hudbou  a 

text (libreto) je většinou zpíván za doprovodu orchestru;  

  opereta = drobnější zpěvohra se zábavným, banálním dějem, v němž jsou mluvené 

pasáže prokládány čísly zpěvnými a tanečními; příběh i hudební složka se obracejí 
k esteticky méně náročnému publiku; 

  muzikál  =  drama  využívající  složky  hudební,  taneční,  zpěvné  a  mluvené,  přičemž 

každá z jednotlivých složek nese samostatný význam.  

    
„LITERÁRNÍ DRUHY PODLE FORMY TEXTU“  
   Druhové členění krásné literatury na poezii, prózu a drama se odvíjí od jazykově stylis-
tické normovanosti textů. V podstatě jde o to, zda je literární dílo psáno ve formě verše se 
zvláštní intonační a rytmickou normou, nebo ve formě řádku s přirozenou intonací. U dra-
matu se objevuje obojí forma, text je psán ve formě scénáře.  
   POZOR! Nelze se domnívat, že epika je próza, lyrika je poezie! Už víme, že epická díla 
mohou být psána veršem (epos), lyrická zase řádkem (lyrická próza).  
 
POEZIE    Poezie je druh literatury, která je psaná veršem. Poezie představuje „řeč vázanou“, tzn. 
intonačně-obsahovou a rytmickou normovanost jazykového materiálu (textu).  
   Poezie reprezentuje slovesnou tvorbu nejvyšších tvůrčích kvalit. Zdroj poetična vidíme ve 
specifickém vnímání, prožívání a také zobrazení světa i nitra člověka. Příznačná je subjekti-
vita, expresivita (emociální zabarvení výrazů), originalita vidění.  
 
PRÓZA Próza je druh literatury, která je neveršovaná. Próza představuje „řeč nevázanou“, tzn. 
nenormovanou,  psanou  neutrálním  „přirozeným“  jazykovým  stylem  do  řádku.  Prozaické 
texty jsou řízeny především zákonitostmi větných vztahů, tedy logicko-syntakticky.  
   V dějinách literatury jsou počátky prózy spjaty nejprve s věcnou/odbornou literaturou a 
řečnictvím.  Za  uměleckou  literaturu  byla  až  do  18.  století  považována  pouze  poezie. 
V době preromantismu a osvícenství význam umělecké prózy postupně narůstal a již po-