KAPITOLY Z LITERÁRNÍ TEORIE PRO 1.-4. ROČNÍK

jeden z těch dnů se z dálky vrací 

a bláznivě si zpívá.“ 

František Halas – Ráno (Ladění); 

b)  oxymóron – spojení slov, která si přímo odporují 

Svítání na západě – název básnické sbírky Otokara Březiny; 

c)  ironie  –  posun  ve  významu,  v němž  kladně  hodnotící  soud  má  záporný  smysl, 

avšak ne vždy nepřátelsky myšlený; nejvyšší stupeň ironie se nazývá sarkasmus – 
nenávistný nebo cynický postoj, autorem nezastíraný 

„Za ženu vezmu si gorilu.  

Má srdce divoké jako já 

Myslím, že shodneme se.  

a též je bez konfese.   

konfese = náboženské vyznání 

František Gellner – Konečně je to možná věc (Radosti života); 

K a p i t o l y   z   l i t e r á r n í   t e o r i e  | 12 

d)  antiteze – rozvedené přirovnání kladoucí do protikladu dva motivy 

„Ne libanonské cedry studené 

a upjaté, květ sám jsou sladké stromy zdejší 

v zeleni plaché.“ 

Karel Toman – Májová pobožnost (Stoletý kalendář); 

e)  perifráze – nahrazení známého a běžného pojmenování obšírnějším opisem něko-

lika slov nebo i vět (Japonsko – země vycházejícího slunce);  

f)  eufemismus – zjemňující výraz (umřít – zesnout); 
g)  hyperbola/nadsázka – zveličení určitého rysu  

„To bych mohl inzerovat sto let, že se mně ztratil pes. Dvě stě let, tři sta let!" 
 

Jaroslav Hašek – Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války; 

h)  alegorie/jinotaj  –  způsob  nepřímého  literárního  zobrazení,  které  z nějakého  dů-

vodu nemohou nebo nesmějí být vyjádřeny přímo; nejstarším druhem alegorie je 
zvířecí bajka: 

„Jak šikmo lezeš!“ vytkla matka ráčeti. 
„Jak šouráš každou nohou napříč kamením!“ 
„Má matko-učitelko,“ ráček povídá, 
„až sama půjdeš rovně, půjdu podobně.“