KAPITOLY Z LITERÁRNÍ TEORIE PRO 1.-4. ROČNÍK

roveň zosobňuje  

„Buď zdrávo, údolí mé tiché, skromné! 
Můj ráji dávno ztracený, buď zdráv!“ 
 

Svatopluk Čech – Ve stínu lípy. 

 
    
 
   Ke specifickým jazykovým prostředkům epických děl patří různé formy řeči vypravěče a 
postav. Některé z nich umožňují předěl mezi pásmem vypravěče a pásmem postav. Opět 
záleží na autorově uměleckém záměru, který druh řeči (a způsob jejího zápisu) zvolí. 
   POZOR! U příkladů přímé řeči níže si všímejme i náležitého psaní pořadí interpunkčních 
znamének (zvláště v případech s uvozovací větou)! Uvozovací věty patří do pásma vypra-
věče.  
    
FORMY ŘEČI VYPRAVĚČE A POSTAV  
   V pásmu vypravěče rozeznáváme dvě základní formy řeči: 

a)  er-forma: vypravěč = autor; užívá se 3. osoby většinou v minulém čase: 

  Zarývala  oči  do  osamělých  a  temných  koutů,  černých  vlhkem  a  špínou,  a 

chvěla se strachem, že tam objeví Lantierovo tělo s probodaným břichem. 

Emil Zola – Zabiják

; 

b)  ich-forma: vypravěč = postava; užívá se 1. osoby většinou v minulém čase: 

  A vyšel jsem na peron, dával jsem znamení průjezdu lazaretnímu vlaku, který 

přijížděl z fronty, rychlíková souprava proměněná v nemocnici. 

Bohumil Hrabal – Ostře sledované vlaky

. 

 
   V pásmu postav se objevuje několik forem řeči: 

a)  přímá řeč: vypravěč doslovně cituje promluvy postavy: 

  Krčila však pohrdlivě rameny a vždycky odpovídala: „Dokaž, co dokázal on. 

Staň se ministrem a můžeš si taky nosit vysoko nos. Zatím buď zticha.“ 

K a p i t o l y   z   l i t e r á r n í   t e o r i e  | 14