KAPITOLY Z LITERÁRNÍ TEORIE PRO 1.-4. ROČNÍK

b)  metafora  –  pojmenování,  které  v zájmu  nového  poznání  skutečnosti  spoju-

je/nahrazuje  pojmenování  pojmenováními  jinými,  a  to  na  základě  vnější  podob-
nosti (vzhledu, rozměru, množství, stavu, vlastností, pohybu nebo funkce) 

„Okno je skleněná loď, 

připoutaná k břehům mé světnice.“ 

Jiří Wolker – Okno (Host do domu); 

c)  metonymie  –  pojmenování,  které  využívá  k označení  skutečnosti  přenesené  po-

jmenování na základě věcné souvislosti (časové, místní, příčinné atp.); využívaný je 
druh metonymie (někdy vyřazovaný jako svébytný tropus), a to   

  synekdocha – přenesení na základě záměny části a celku a naopak s tím, že 

nedojde k neporozumění významu 

„Když mezi dospělé se přibatolí dítě, 

(…) i spáče probudí tvářička čarokrásná 

a oči nevinné.“ 

Victor  Hugo  –  Když  mezi  dospělé  přibatolí  se  dítě…  (Jen  ty  nám 

zůstáváš, ó lásko…). 

 
   Jiné  umělecké  jazykové  výrazové  prostředky  se  nazývají  figury.  Spočívají  v odchylkách 
od norem (zvukových, slovosledných, syntaktických atp.) běžného sdělovacího jazyka. Je-
jich funkce je estetická. S výjimkou přechodných útvarů slova nemění – na rozdíl od tropů 
– svůj věcný význam; jde většinou o přímé, neobrazné pojmenování. Figury vznikají pravi-
delným opakováním slov, zejména jejich opakováním na určitém místě ve verši nebo ve 
větě.  
 
 
VYBRANÉ UMĚLECKÉ VÝRAZOVÉ PROSTŘEDKY  

a)  personifikace/zosobnění – lidské vlastnosti se připisují neživým předmětům, popř. 

zvířatům, rostlinám, abstraktům  

„Když pomodlí se květiny a ptáci 

jak za noci to bývá