KAPITOLY Z LITERÁRNÍ TEORIE PRO 1.-4. ROČNÍK

Ezop – Matka a syn (Bajky); 

i)  epiteton/básnický přívlastek – zvláštní druh hodnotícího přívlastku, jímž autor vy-

jadřuje především emocionální vztahy („zdobí“ pojmenování) 

„Vy malí, drobní ptáčkové, 
vy zpěvosniví spáči (…)“ 
 

Vítězslav Hálek – Večerní písně; 

j)  anafora – opakování téhož slova nebo skupiny slov na začátku dvou i více po sobě 

jdoucích veršů (nebo vět) 

„Já jsem býval také v dětství hrdina 
já jsem čítal také knihy Darwina  
já jsem si hrál také vážněj nežli jiní (…)“ 
 

Vítězslav Nezval – Edison; 

k)  epifora – opakování téhož slova nebo skupiny slov na konci dvou i více po sobě 

jdoucích veršů (nebo vět) 

„Co to máš na té tkaničce, 
na krku na té tkaničce?“ 
 

Karel Jaromír Erben – Svatební košile (Kytice); 

l)  epanastrofa – opakování téhož slova nebo skupiny slov na konci verše či sloky a 

na začátku následujícího verše nebo sloky (nebo věty) 

„(…) já zajdu daleko 
do šírého světa, 
nevrátím se nazpět 
po celá tři léta, 

K a p i t o l y   z   l i t e r á r n í   t e o r i e  | 13 

po celá tři léta, 
ba v mém živobytí 
nechci já krajinu 
tuto víc uzříti.“ 
 

Karel Hynek Mácha – Ohlas písní národních; 

m)  epizeuxis  –  opakování téhož  slova  nebo  skupiny  slov  v jednom  verši (nebo  větě) 

bezprostředně za sebou, nebo po vložení jiného slova (spojky, příslovce atp.) 

„Jenom ne strach Jen žádný strach 
takovou fugu nezahrál sám Sebastian Bach 
co my tu zahrajem 
až přijde čas až přijde čas.“ 
 

František Halas – Praze (Torzo života); 

n)  apostrofa – oslovení nepřítomné osoby nebo neživého předmětu, který se tím zá-