KAPITOLY Z LITERÁRNÍ TEORIE PRO 1.-4. ROČNÍK

  VERŠ 

o krásách zdobících tvé mládí v stínu kštice;   

          SLOKA 

  já chci tvou krásu malovat,   
v níž zralý dech a tvar je dosud s dětstvím spjat.

 BÁSEŇ 

Když jdeš a zametáš vzduch sukní, jež se vzdouvá, 
jsi krásným korábem, jenž na oceán vplouvá, 
 zavalen plátnem, valící  
dle rytmu sladkého svou lenost-stálici. 
 (…) 

Charles Baudelaire – Krásná loď (Květy zla) 

    Z grafického znázornění chápeme, že verš je jeden řádek v básni. Sloka (též strofa) se 
skládá z několika veršů; oddělení slok je naznačeno odstavcem. Všechny verše a sloky do-
hromady  vyústí  v báseň  (zde  máme  ale  jen  úryvek,  tato  Baudelairova  báseň  má  celkem 
deset slok).  
   Verš se skládá ze stop. Stopa je nejmenší zvuková jednotka verše; je to dvou- až tří- sla-
bičný  úsek,  který  se  ve  verši,  potažmo  v básni,  více  méně  pravidelně  opakuje.  Stopa  se 
skládá ze zvukových prvků – dob. Těžkou dobu představuje přízvučná slabika (značíme  ), 
lehkou  dobu  slabika  nepřízvučná  (značíme  ).  Pravidelným  střídáním/opakováním  dob 
vzniká rytmus. Konkrétní verš nemusí vždy ideálně naplnit rytmické schéma (tj. metrum), 
potom vzniká stopa neúplná (značíme x).  
   Nauce o využití zvukových prvků ve verši (o rytmu) se říká prozódie.3 (Připomeňme, že 
obecně v češtině nese přízvuk první slabika slova!4) V českém prostředí se využívá přede-
vším  prozodického  systému  sylabotónického,  který  je  založen  na  využití  pravidelného 
počtu  slabik  a  slovních  přízvuků  ve  verši,  a  volného  verše,  v němž  se  neuplatňuje  stálý