KAPITOLY Z LITERÁRNÍ TEORIE PRO 1.-4. ROČNÍK
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
b) motiv – nejmenší jednotka díla nesoucí určitou samostatnou informaci (téma vzni-
ká spojením více motivů: v díle se objeví motiv cesty, motiv postavy cestujícího,
dobrodruha, motiv exotických zemí… – když tyto motivy spojíme, odhalíme celkové
téma); vedoucí motiv, který se vícekrát opakuje, nebo prochází celým dílem, se na-
zývá leitmotiv;
c) literární postava a její charakteristika;
d) prostředí – veškerý vnější svět, jenž obklopuje postavu a v němž se rozvíjí děj;
e) děj.
Jednotlivé motivy, témata, části příběhu je možno seřadit tak, aby na sebe navazovaly
časově a logicky podle příčinné souvislosti. Tento přirozeně uspořádaný dějový základ se
nazývá fabule. Autor ovšem může jednotlivé části příběhu seřadit a pospojovat, jak se mu
zlíbí. Této jedinečné autorské organizaci motivů a témat v díle se říká syžet. Při vnímání
(čtení a interpretaci) díla si pak vlastně čtenář fabuli rekonstruuje.
K a p i t o l y z l i t e r á r n í t e o r i e | 10
JAZYKOVÁ VRSTVA Jazyk uměleckého díla je dán autorovým uměleckým záměrem. Základem jazyka děl je
národní spisovný jazyk, avšak pro estetickou funkčnost jazyka autor může čerpat i z nespi-
sovných jazykových prostředků, které např. charakterizují literární postavu, prostředí, do-
bu…
Uměleckých jazykových prostředků existuje široká škála. Postupně se s mnoha z nich
setkáme při četbě a interpretaci. Nyní si představíme ty zásadní a základní.
Zvuková rovina jazyka se uplatňuje především v poezii. Text (nebo jen některá jeho část)
je po zvukové stránce záměrně uspořádán tak, aby se zvukové kvality staly nápadnými, aby
na sebe upozornily a signalizovaly, že mají ve stavbě textu i svou funkci významovou. Ve
zvukové rovině uměleckého díla sledujeme hláskové složení jazykového projevu, které
umožňuje vznik těchto uměleckých výrazových prostředků: