Zpracování témat k závěrečným ústním zkouškám z odborného výcviku - celá kro tématu 37

1. Plemena koní

Rozdělení plemen: Rozdílné přírodní podmínky, různé společenské, hospodářské a kulturní poměry vedly k různým způsobům života člověka a tím i využití koní. Podle původu po divokých předcích období vzniku a na základě kraniologických studií je u nás používáno rozdělení plemen koní do následujících skupin: Skupina plemen koní stepních (mongolských) – odvozená od kertaka; Skupina plemen koní východních (orientálních) – odvozená od tarpana; Skupina plemen koní západních (okcidentálních) – odvozena od koně západoevropského; Skupina plemen koní severských (nordických) – odvozena od koně severského. V souvislosti rozmnožováním plemenné příbuznosti koní jsou v chovatelské terminologii používány vžité pojmy: Chladnokrevní koně: označení pro plemeno odvozená od západního koně charakterizující jejich klidný temperament; Teplokrevní koně: označení pro koně ostatních plemenných skupin nebo jejich křížence vyznačujících se živým temperamentem; Plnokrevní koně: je plemeno teplokrevníka, jehož oba rodiče jsou plnokrevní. Světová plemena koní: Skupina plemen koní východních je velmi početná, skutečně výsadní postavení zde mají arabský a anglický plnokrevník, kteří měli významný vliv na utváření většiny kulturních plemen. Arabský plnokrevník je nejvýznamnější a typickým představitelem skupiny koní východních při jeho vzniku bylo použito čistokrevní a přirozené plemenitby za přispění neúprosné selekce dané tvrdými podmínkami chovu v pouštích Arabského poloostrova. Pro své vlastnosti bylo arabského plnokrevníka použita při vzniku mnoha plemen. Arabský polokrevník (arab) vznikl křížením arabských plnokrevníků s ostatními teplokrevnými plemeny většinou orientálního původu a jejich dalším překřižováním mezi sebou je vhodným z ušlechtilého plemena. Anglický plnokrevník který je dnes rozšířen po celém světě vznikl v Anglii z původních domácích plemen kříženým s koňmi okcidentálních. Skupina plemen koní západních je známá hlavně svými představiteli koněm norickým a belgickým původně chovanou oblastí norika je v Rakousku. Skupina plemen koní severských rozšířena spíše v hornatých oblastech se vyznačuje plemeny menšího vzrůstu skromnými a odolnými vůči přírodním podmínkám. Patří sem zejména hucul, pony a kůň fjorský. Plemena koní chovaná v ČR: Český teplokrevník je nejrozšířenější plemeno koní v České republice. Toto plemeno si našlo široké využití ve všech odvětvích sportu i práce. Nejrozsáhlejší plemeno v České Republice. Mnoho koní tohoto plemene je zařazeno do rekreačního ježdění, avšak najdeme i jedince postavené na vysokých příčkách ve sportu. Čeští teplokrevníci se využívají pro parkurový a drezurní sport. Výškově se pohybují od 150 cm KHV do 180 cm KVH. Popis plemene: Dobré linie, správě nasazený delší krk, kratší plece, suché klouby. Dobře rostlá kopyta. Dnes již jemnější, hezká hlava. Starokladrubský kůň (kladrubský kůň) je nejstarší české plemeno, český chovatelský unikát, jehož původ sahá až na začátek novověku. Zároveň je to jediné plemeno koní vyšlechtěné speciálně pro ceremoniální účely panovníků. Do dnešních dnů si stále udržel barokní ráz. Dnes je to velmi oblíbený výstavní nebo rodinný kůň, vhodný i pro to, aby na sobě vozil malé děti. Své jméno dostal podle hřebčína v Kladrubech nad Labem. Obecně se dělí na dva typy: starokladrubský bělouš a starokladrubský vraník. Starokladrubský vraník vznikl společně s běloušem. Vraníci ale zdědili více vlastností po tvrdých neapolských předcích, nebyli tak ustálení v exteriéru, tak byli bráni jako méně ušlechtilí. Byli u císařského dvora používáni především pro smuteční obřady a pro církevní hodnostáře, ale i k těžké práci v hospodářství, pro svou vytrvalost a tahavost byli oblíbeni mezi chovateli a rolníky. Anglický plnokrevník je u nás chován za pomocí četných importů, jejichž úspěšnost je kolísavá. Český chladnokrevník zahrnuje v sobě krev belgika a norika.