Zpracování témat k závěrečným ústním zkouškám z odborného výcviku - celá kro tématu 37

Stéblo mívá až 2 m vysoké. Na konci stébla vyrůstá klas. Nejprve se tam však vytvoří drobné kvítky. Ani jste si snad nepovšimli, že to jsou kvítky, protože nemají květní korunku. V každém kvítku jsou jen tyčinky a pestík, které jsou podepřeny dvěma plevami. Kvítek objímá plucha s osinou. Pestík má dole semeník, z něhož se vytvoří zrno neboli obilka. V žitném klasu bylo tedy tolik kvítků, kolik je obilek. Když žito dozraje, musí se posekat, aby zrna z klasů nevypadala. Žito se spokojí s půdou málo úrodnou a chladným podnebím. Proto se pěstuje na pahorkatinách. Starověcí národové však žita neznali. Dříve než žito byla známa pšenice. Staří egyptští obyvatelé ji seli již před 5000 lety. Pochází z daleké Asie. Pšenice je obilnina choulostivější. Potřebuje úrodné půdy a teplejší podnebí, proto se pěstuje v úrodných rovinách. Dlouhověkým pěstováním bylo vypěstováno tolik odrůd, že žádné jiné obilí jich tolik nemá. Některé jsou ozimky, jiné jarky, některé možno vysévat jak na podzim, tak na jaře; slují proto přesívky. Podle barvy rozeznáváme bělavé bělky, žluté zlatnice žlutočervené až hnědé červenice. Vědci vypěstovali nové odrůdy, otužilé proti zimě a suchu. V teplých krajích se rodí pšenice s tvrdými zrny. Česká pšenice je měkká. Pole zralé pšenice poznáte zdaleka od žitného podle červenavě žluté barvy. Pšenice má stébla nižší, avšak silnější, klasy kratší, ale plnější než žito. Květy jsou podobné žitným. Pluchy některých pšeničných druhů mají dlouhé osiny. Takové pšenici se říká vousatá. Tvrdá pšenice dává mouku sypkou, drsnou a z ní se peče bíle pečivo. Obilky pšeničné se také rozemílají na krupičku, z níž se vaří kašička. Pšeničný chléb je bílý, ale není tak výživný jako černý chléb žitný. Ostatní obilniny: Ječmen je také velmi rozšířená obilnina. Staří národové jej pěstovali od nepamětných dob. Nizounký myší ječmen roste u nás planě na mezích. Nejpěknější ječmen se pěstuje v rovinách. Prodává se do pivovarů, protože z ječmenného sladu se vaří pivo. Ve mlýnech dělají z ječmene kroupy. Ječmen je obilnina, která nejrychleji vyrůstá a dozrává. Proto se seje na jaře a daří se i v krajinách chladných. Obilky ječmene srůstají s pluchami, proto ječné zrno jest okoralé. Oves se liší od těchto obilnin tím, že nemá klasy, nýbrž laty. Je to obilnina neúrodných a chladných krajin. Někde v chudých krajích melou mouku i z ovsa a pečou ovesný chléb. Ovesné vločky, rozmačkané obilky ovsa, jsou opravdu výživné. Oves jest obrok pro koně, sypeme jej také drůbeži. Celosvětový pohled na obilniny: Amerika neměla před Kolumbem ani ječmen, ani žito, ani pšenici. Americké obilí byla kukuřice. Do Evropy ji přivezli Španělé. Snáší i veliké sucho, kdežto všechno ostatní obilí vyžaduje hodně vláhy. V Čechách dozrává jen na jihu. V Čechách ji pěstují jako zelené krmení. Kukuřičná zrna jsou výborné krmivo vepřům. V Itálii vaří kaši z kukuřičné mouky, zvanou polenta. Kukuřice jediná ze všech trav má květy dvojaké: prašníkové a pestíkové. Při tom obojí jsou na tomtéž stéble. Prašníkové květy vrcholí v jediné latě. Pestíkové květy, z nichž se vyvíjejí zrna, jsou u stébelných kolének. Kuželovitým kukuřičným klasům říkáme palice: Obilí jižní Asie jest rýže. V nížinách pěstují rýži bahenní, na výšinách horskou. Sazeničky bahenní rýže se vysazují na rýžová pole jako u nás zelenina. Protože k svému vzrůstu potřebuje rýže mnoho vláhy, zaplavují se rýžová pole vodou. Zrnka dozrávají v latách. Rýže je hlavní potravina čínských a japonských obyvatel, kteří ji vaří denně. Chleba z rýže je drobivý jako z kukuřice. Z rýže zužitkují mnohonásobně všechno, i v lékařství jí užívají. Ba stalo se módou bílí ti si obličej rýžovou moučkou - pudrem. Rýže dává bohatší úrodu než jiné druhy obilnin, leckde i dvakrát do roka. Proto se v Asii živí sta milionů lidí rýži.