Zpracování témat k závěrečným ústním zkouškám z odborného výcviku - celá kro tématu 37

Pracovní smlouva

Pracovní smlouva zakládá pracovní poměr mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Právně je upravena v zákoníku práce. Uzavřena musí být vždy písemně a vyhotovuje se obvykle ve třech stejnopisech: pro zaměstnavatele, zaměstnance a okresní správu sociálního zabezpečení. Zaměstnanec nicméně musí vždy obdržet jedno vyhotovení. Další možnosti úpravy vztahů mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, ale mimo standardní pracovní poměr, nabízí dohoda o pracovní činnosti nebo dohoda o provedení práce. Podstatné náležitosti smlouvy: Smlouva musí vždy obsahovat tyto informace: druh práce, kterou má zaměstnanec vykonávat, místo nebo místa výkonu práce a den nástupu do práce (tímto dnem vzniká pracovní poměr). Další informace související s pracovním poměrem: Pokud další informace o právech a povinnostech zaměstnance nejsou uvedeny ve smlouvě, musí ho o nich zaměstnavatel nejpozději do jednoho měsíce od vzniku pracovního poměru písemně informovat. Nicméně je možné již přímo v pracovní smlouvě např. uvést, zda je pracovní poměr sjednán na dobu určitou a v takovém případě konkrétně jakou, nebo na dobu neurčitou, když doba neurčitá je sjednána vždy, pokud není výslovně uvedena délka trvání. Dále je vhodné určit výši platu či mzdy, jinak totiž musí zaměstnavatel ihned po nástupu zaměstnance do práce pro něj vydat platový/mzdový výměr. V případě sjednání zkušební doby pak její délku (sjednána může být maximálně na tři měsíce a nemůže být prodloužena), protože její sjednání je možné jen písemně a nejpozději v den, který byl určen jako den nástupu do práce.

1. Ustájení dojnic

Chov dojeného skotu je v České republice jedním ze stěžejních odvětví živočišné výroby. Velmi významně se podílí na celkových tržbách zemědělských podniků. Samotný chov dojeného skotu je ekonomicky vysoce náročný a dosažené výsledky musí zohledňovat faktory rentability a konkurenceschopnosti. O úspěšnosti chovu v současnosti rozhoduje nejen kvantita, ale i kvalita získávaného produktu. Užitkovost stád je determinována mnoha faktory, ke kterým řadíme zejména: genetický potenciál zvířat, úroveň a kvalitu výživy, chovné prostředí, jejich zdravotní stav, včetně tzv. lidského faktoru. Faktor chovného prostředí byl a je v mnoha chovech stále opomíjen a řazen bohužel až na poslední místo při tvorbě koncepce managementu (rozvoje) farmy. Z hlediska technologie a techniky chovu došlo v chovech za posledních několik desítek let k zásadním změnám z pohledů koncepcí stájí resp. farem. První zmínky o technologiích a technikách chovu dojeného skotu lze nalézt v historických knihách ze XVII., XVIII. a XIX. století, kdy tyto jsou popisovány zejména z prostředí šlechtických a panských velkostatků a dvorů. Přelom XIX. a XX. století neznamenal jen masivní industriální rozvoj, ale také intenzivní vědeckou činnost a rozvoj zejména biologických věd, zemědělství nevyjímaje. V oblasti živočišné výroby došlo především k rozpracování metod kontroly užitkovosti, k tvorbě koncepce řízené reprodukce, s pozdějším využití inseminace, rozvoji plemenářské práce, techniky a technologií chovů, výživy, zoohygieny a prevence chorob aj. Polovina padesátých let minulého století u nás s sebou přinesla zahájení kolektivizace. Tento proces v chovech dojeného skotu vyústil ve výstavbu větších stájí, s čímž začala éra vysoké koncentrace počtu chovaných zvířat na jednotku plochy. V podstatě toto byl proces budování malovýroby ve velkém. V mnoha případech, však bohužel, docházelo k procesu přizpůsobování zvířat technologiím a nikoliv k procesu opačnému. Ještě před pětadvaceti lety projektované vazné stáje, jsou z hlediska dnešního poznání a pochopení mnoha biologických procesů a vazbami mezi nimi, považovány již za překonané a pro zvířata zcela nevyhovující. Vazné stáje byly a jsou rekonstruovány, nebo nahrazovány volným typem ustájení, splňujícími nároky a požadavky dojnic na chovné prostředí a ošetřovatelskou péči. Pochopením moderních poznatků z oblasti etologie, fyziologie aj. a přihlášením se k dodržováním zásad welfare, přináší řadu výhod pouze tehdy, pokud chovatel dokáže pochopit provázanost mezi jednotlivými výše popsanými faktory. Moderní koncepce farem oproti vazným, zaznamenaly také změny ve specializaci pracovních činností pracovníků, kdy např. dojení ve vazných stájích, vykonávané přímo ve stáji, je z dnešního pohledu již nepřijatelné. Také efektivita práce a využití moderních prvků řízení stád (počítačové programy, identifikace zvířat, mechanizace a specializace pracovních činností), je základem správného progresivního managementu moderních farem a podniků. Rozvoj bezvazných resp. volných technologií s sebou přinesl nejen samá pozitiva, která se projevují především vyšší užitkovostí, na druhé straně s mnoha problémy, zejména pak nárůstem produkčních a reprodukčních chorob stád. Systémy ustájení: Vazné ustájení: lze z dnešního pohledu považovat za překonaný technologický systém chovu skotu, který má své opodstatnění pouze v drobnochovech. K nevýhodám vazného ustájení patří především: nedostatečná kubatura většiny stájí, není splněn požadavek 6 m3 na 100 kg živé hmotnosti zvířete, nevyhovující mikroklima většiny starších typů stájí, nedostatečná prosvětlenost (resp. osvětlení), u vazného systému nemožnost vykonávat volný pohyb, pečovat o své tělo, pohybovat se, vytvářet sociální skupiny a projevovat své chování, dojení přímo na stání v prostředí stáje, nízká efektivita práce v porovnání s volným systémem ustájení, vysoký podíl fyzické práce aj. Vazné ustájení je jedním z tradičních systémů ustájení v drobnochovech, kdy v chlévech je chována dojnice, jalovice či jsou zde v řádu několika kusů vykrmováni býci. Cílem každého chovatele by mělo být zajištění základních požadavků standardu drobnochovu. Tj. pravidelné denní ošetření zvířete, posouzení jeho zdravotního stavu, kvalitní a vyvážená krmná dávka, (odpovídající věku, hmotnosti a pohlaví), v případech možností pak pastva nebo pobyt ve venkovním prostoru, znalost reakce zvířete (pozor na ošetřování býků!), pravidelná péče o paznehty a jejich korekce, v případech podezření na chorobu kontaktovat veterinárního lékaře, vést řádně evidenci, mít zvíře opatřené ušní známkou apod. Volné ustájení: Se v 50. letech rozšířilo z USA do Evropy. Jedny z prvně budovaných stájí podle amerického vzoru byly pouze výběhy s krmištěm. Tyto výběhy s krmištěm jsou velmi často dodnes na obou amerických kontinentech stále k vidění. Zejména v Brazílii, která je jedním z největších vývozců hovězího masa, je tento systém velmi častý. Další etapou vývoje volného ustájení bylo částečné zastřešení části výběhu, které sloužilo jako lože pro skot. S postupem času dále byla zastřešena část krmiště. Dalším mezníkem v technologiích a stavbách pro skot byla koncepce stájí. Tyto byly následně rozvíjeny ve dvou systémech. Koncepce systému vazného ustájení ve stájích a koncepce volného ustájení. Volné ustájení bylo nejdříve koncipováno jako volné kotcové, následně došlo k budování volného boxového ustájení. V současné době patří k perspektivním systémům ustájení a) vzdušné stáje, b) přístřeškové stáje. a) vzdušné stáje - jsou velmi často koncipovány tak, aby měly dostatečnou kubaturu (6 m3 na 100 kg živé hmotnosti), měly hřebenovou štěrbinu, stěny byly opatřeny protiprůvanovou sítí či svinovacími plachtami apod. Tyto výše uvedené prvky jsou základním kamenem tvorby vhodného a efektivního chovného prostředí, zejména pak bezproblémové mikroklima, velmi dobrá zoohygiena chovu, dostatečná osvětlenost stáje přirozeným světlem atd. Takto koncipované stáje také zajišťují dostatečnou pohybovou plochu pro zvířata a zajišťují tak bezproblémové spontánní chování zvířat. Vzdušené stáje lze v současné době rozdělit také do dvou systému. Jde o stáje stelivové a bezstelivové. Jejich některé výhody a nevýhody jsou uvedeny v tabulce níže: tabulka: Výhody a nevýhody stelivového a bezstelivového systému ustájení skotu