Zpracování témat k závěrečným ústním zkouškám z odborného výcviku - celá kro tématu 37

Stelivový systém Bezstelivový Výhody méně investičně náročné vyšší produktivita práce než u stelivového systému produkce kvalitní mrvy lepší možnost automatizace technologických procesů vyšší čistota zvířat odpadá práce a manipulace s podestýlkou kvalitní sláma - doplňkové vláknité krmivo u celoroštových podlah vyšší čistota zvířat vyšší komfort ležících zvířat automatizace odklizu, přečerpávání, zpracování a uchování kejdy Nevýhody závislost na produkci steliva problematika zápašných a škodlivých plynů z kejdy vyšší pracnost horší zdravotní stav končetin zvířat při zastýlání zvýšená prašnost vyšší požadavky na dodržování hygieny v chovu nutnost vybudovat dostatečně prostorné a zákonným předpisům vyhovující skladovací prostory vyšší technologické náklady mrva a hnůj - vyšší výskyt obtížného hmyzu - zejména much nutnost mít dostatečné kapacity na kejdu dle zákonných požadavků

stelivové systémy využívají jako podestýlkový materiál - slámu, řezanou slámu, kejdový separát, piliny, hobliny, papírový recyklát, písek apod. V našich podmínkách jsou majoritně rozšířeny stelivové materiály sláma a kejdový separát. Písek je vhodným materiálem zejména pro letní tropické dny, kdy jeho ochlazovací hodnota je vysoká. Nevýhodou je jeho cena a navíc problematické zpracování a zužitkování - zapískování zemědělské půdy, zničení čerpacích systému na kejdu. Bezstelivové systémy lze dále rozdělit na: systémy, kde je kejda vyhrnována po plných podlahách a systémy s rošty, kde výkaly a moč propadávají do podroštového systému, nebo jsou jejich části zvířaty do těchto prostor prošlapávány. V těchto systémech je nejvíce rozšířeno boxové ustájení s využitím matrací. Řada distributorů stájových technologií i v současné době nabízí rohože, které nejsou pro dojnice vhodné - vysoká abrazivita a tvrdost způsobují značně poškození zejména hlezen - odřeniny, krvácející a hnisající rány. Tedy tvrdé rohože ne, matrace ano. B) přístřeškové stáje - tyto stáje vycházejí z poznatků, že skot je všeobecně velmi přizpůsobivým druhem, který se dokáže prostřednictvím termoregulačních mechanismů velmi dobře přizpůsobit podmínkám prostředí. Toto platí obecně, je potřebné zde však upozornit, že odolnost platí zejména pro nižší teploty prostředí. Pokud je skot delší dobu vystaven teplotě nad 23 °C, pak zejména u vysokoprodukčních dojnic dochází k projevům tzv. tepelného stresu. Systém přístřeškových stájí lze jednoznačně řadit k tzv. minimalistickým technologiím v chovech HZ.

Pěstování jednoletých pícnin

Pícniny: Pícniny jsou plodiny sloužící k výživě hospodářských zvířat, zejména přežvýkavců a koní. Obsah živin záleží na botanickém složení porostu, listnatější rostliny obsahují větší množství bílkovin, fosforu a karotenu, rostliny s vyšším podílem stébel a stonků mají vyšší obsah vlákniny a nižší podíl ostatních živin. Výživná hodnota pícnin se během vegetace rychle mění, mladé rostliny mají bohatší olistění, rostliny starší mají vyšší zastoupení stébel a stonků. Tyto změny jsou výraznější u jetelovin než u trav a jednoletých pícnin. Pícniny mají nízký obsah sušiny (15 – 25 %), proto, pokud nejsou krmeny přímo, je nutné je konzervovat silážováním, senážováním nebo sušením. Jednoleté pícniny: Jako jednoleté pícniny se využívají plodiny, které byly popsány v předchozích kapitolách, kde byly také zmíněny jejich případné antinutriční vlastnosti. Řídce seté a teplomilné obilniny: Nejvýznamnější plodinou z této skupiny je kukuřice. 90 % u nás pěstované kukuřice se využívá na siláž. Sklízí se v mléčně voskové až voskové zralosti řezačkami, které jsou schopny dobře rozdrtit zrna. Nedostatečně rozdrcená zrna procházejí zažívacím traktem zvířat bez využití. Využívá se také dělená sklizeň (LKS, CCM), a v posledních letech konzervace vlhkého zrna. Na zeleno se prakticky nevyužívá. Představuje energetické krmivo s nízkým obsahem dusíkatých látek. N. Další teplomilné obiloviny, čirok cukrový, súdánská tráva, proso, jsou pouze málo významné, doplňkové. Hustě seté obilniny: Využívá se pšenice, ječmen, oves, žito, triticale. Mohou být pěstovány v čisté kultuře, ale vysévají se především jako jednoleté směsky. Využívají se na zeleno, na senáž nebo GPS (drť celých rostlin), pro kterou se sklízí v těstovité zralosti zrna řezačkami, které jsou schopny zrna dobře rozdrtit. Představují krmiva polobílkovinná, při vyšší zralosti sacharidová. Luskoviny: Využívá se bob obecný, hrách, vikev, okrajově i lupina a sója. Krmí se na zeleno, konzervují metodou GPS, a omezeně se využívají pro výrobu horkovzdušných úsušků. Představují bílkovinná krmiva. Ostatní – brukvovité, olejniny: Využívá se řepka, řepice, hořčice, krmná kapusta, slunečnice. Výhodou těchto plodin je krátká vegetační doba a odolnost k nízkým teplotám, nevýhodou náročnost na hnojení dusíkem a riziko následné kumulace dusičnanů, dále antinutriční látky obsažené v píci a nízká sušina, kvůli které se obtížně konzervují.