Zpracování témat k závěrečným ústním zkouškám z odborného výcviku - celá kro tématu 37

1. Hybridizační program v chovu prasat

Hybridizace – záměrné křížení s cílem rentabilní produkce kvalitních jatečních prasat za nízkou cenu. Obecný pojem pro křížení, z hlediska: genetického - páření 2 genotypově odlišných jedinců, zootechnického - páření mezi 2 jedinci různých taxonomických jednotek (linií, rodin, plemen).

Pěstování alternativních plodin

Ve vyspělých evropských zemích i v České republice dochází v současné době k nadvýrobě obilnin a dalších tradičních plodin. Možnosti exportu naší nadbytečné produkce jsou omezené. Za těchto podmínek se naskýtá několik řešení daného problému. Jednou z možností je regulovaný útlum produkce (kontingentace výroby, subvencovaný úhor, extenzifikaci s podporou zatravnění, zalesnění aj.). Lepším řešením je výrazná restrukturalizace zemědělství s rozvojem nepotravinářské produkce. Konkurenceschopnost českého zemědělství je závislá na efektivním využívání zemědělské půdy a zpracování zemědělské produkce. Z programů agrární politiky České republiky i EU je zřejmé, že se v zájmu udržení konkurenceschopnosti zemědělské produkce budou diferencovat regiony z hlediska zaměření. 1.„Agrární ostrovy“ tj. oblasti s lepšími přírodními podmínkami intenzivně zemědělsky využívané, ve kterých bude převládat produkce obilnin resp. běžných tržních plodin rajonizovaných pro tyto podmínky. 2. Méně produkční oblasti (zhruba bramborářský výrobní typ) s potravinářskou produkcí typických plodin pro danou oblast a další ne potravinářskou produkcí. 3. Oblasti s nízkou produkční schopností a nutnou regulací zemědělské produkce z hlediska ochrany životního prostředí (CHKO, pásma ochrany vod, národní parky ap.). V těchto oblastech bude převládat mimoprodukční funkce zemědělství (péče o krajinu, veřejné statky) nad funkcí produkční. Rostlinná výroba bude výrazně omezena co do rozsahu i intenzity. Bude nezbytná státní ingerence na úhradu nákladů spojených s limitovaným hospodařením a mimoprodukčními aktivitami. Mezi cíle agrární politiky kromě udržení konkurenceschopnosti patří i: zajištění potravinové bezpečnosti státu z 80-100 %; zajištění plné zaměstnanosti pro 160-180 000 pracovníků v zemědělství; udržení dostatečné péče o krajinu a přírodní zdroje; udržení venkovského osídlení; podpora investic na zpracování rostlinné produkce

V blízké budoucnosti bude docházet k restrukturalizaci rostlinné výroby, mj. dílčí substitucí dosud běžně pěstovaných tradičních převážně potravinářský využívaných plodin řadou alternativních plodin taktéž potravinářský využitelných. Zavedení těchto plodin sníží nadprodukci běžných komodit, jejichž vývoz je obtížný nebo vyžaduje státní podporu. Současně rozšíří spektrum potravinářských i ne potravinářských produktů pro domácí trh, ale i pro export. Alternativní plodiny: Definice: Kulturní i nově šlechtěné druhy plodin, které nahrazují, rozšiřují a doplňují stávající sortiment plodin a přispívají k rozšíření spektra rostlinné produkce. Rozdělení alternativních plodin: Podle tradice pěstování: 1. Znovuzaváděné plodiny - Dříve se u nás pěstovaly, ale z důvodů nižších výnosů, kvality, změny technologií, potravních zvyklostí apod. bylo jejich pěstování omezeno nebo přerušeno úplně (např. pohanka, proso, čekanka). Při rozšiřování osevních ploch těchto plodin lze využít zkušeností i starších dostupných genetických materiálů jako výchozích zdrojů. 2. Nově zaváděné plodiny- Jedná se o druhy úspěšně hospodářsky využívané v jiných oblastech světa. U nás se testují vhodné genotypy a prověřují se jejich produkční schopnosti, přizpůsobivost, agrotechnika, zpracování a možnosti odbytu (např. amaranthus, quinoa, jakon,…). Podle účelu využití: Netradiční potravinářské plodiny; Průmyslové rostliny; Energetické rostliny. Výhody zavádění alternativních plodin: Rozšíření potravinového spektra: Redukce pěstovaných plodin přinesla i ochuzení pestrosti stravy. Rozšíření jídelníčku o alternativní produkci vede k obohacení jeho nutriční a zdravotní hodnoty (vitaminy, účinné látky, minerální látky,…). Odstranění pracovních špiček: Rozšířením skladby plodin s různou vegetační dobou se rozloží i pracovní zatížení. Je-li pěstování spojeno s posklizňovou úpravou a zpracováním, zvyšuje se i zaměstnanost v mimo vegetačním období. Využití stávající techniky: Mnoho alternativních plodin lze pěstovat za pomoci univerzální běžné techniky. Větší využití této techniky zlevňuje produkci (viz pracovní špičky). Udržení produkční schopnosti půdy: Většina alternativních plodin (zvláště jednoleté) je součástí osevních postupů. V případě nutnosti zvýšení potravinářské produkce (soběstačnost, potravinová bezpečnost, možnosti výhodného exportu) lze snadněji měnit strukturu osevních ploch než při zalesnění či jiných způsobech dlouhodobého uvedení půdy do klidu. Efektivní využití okrajových ploch: Některé alternativní plodiny lze vzhledem k menším nárokům na prostředí, účelu pěstování apod. pěstovat i na antropogenních půdách, devastovaných půdách, půdě uvedené do klidu nebo s nízkou ekologickou výrobní hladinou i v oblastech s limitovanými vstupy hospodaření Zvýšení zaměstnanosti: Zavedení alternativních plodin přispěje k omezení nadprodukce potravin, ale současně zabrání nebo alespoň významně omezí úpadek hospodaření na půdě spojený se sociálními aspekty. Udržení stability venkova: U řady speciálních plodin roste potřeba kvalifikované práce i cena produkce, zvláště při zpracování resp. přímém propojení se zpracovateli (výrobní vertikála). Vybudování kapacit pro zpracování alternativních plodin přispěje k udržení ekonomické i sociální stability venkova. Problémy spojené se zaváděním alternativních plodin: Nízký stupeň prošlechtění: Mezi alternativními rostlinami se často vyskytují druhy málo prošlechtěné, s nízkými výnosy, nevhodnou redistribucí asimilátů (nízký harvest index), nerovnoměrným dozráváním, které je příčinou velkých ztrát při sklizni apod. Také kvalitativní parametry (obsah určitých látek, homogenita apod.) je nutno šlechtěním zlepšit. Nedostatek pěstitelských zkušeností: Zvláště u nově zaváděných plodin z jiných oblastí chybí poznatky o přizpůsobení místním podmínkám, agrotechnice. Potřeba specielní techniky a dalších investic: U některých alternativních plodin není možné použít stávající techniku a je třeba vyvíjet nové prostředky pro pěstování, sklizeň, zpracování i nové postupy, což prodražuje konečný produkt. Nedostatek informací: U každé nové plodiny je nutné zjistit co nejvíce informací o pěstování, zpracování a možnostech odbytu. Odbytové problémy: Nové plodiny resp. nové produkty je nutno uvést na trh, prolomit bariéru konzervatismu, což je mnohdy značně náročné na čas i finanční prostředky. Bez odbytových studií a připravené produkční vertikály není vhodné zavádět plodinu do pěstování. Cenové, daňové a legislativní problémy: Na národní, evropské i světové úrovni mohou legislativní, daňové a jiné administrativní problémy omezit nebo úplně zabránit pěstování některých plodin, resp. snížit jejich konkurenceschopnost oproti běžným plodinám.