Zpracování témat k závěrečným ústním zkouškám z odborného výcviku - celá kro tématu 37

Pracovní úraz

Pracovním úrazem je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Jako pracovní úraz se též posuzuje úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů. Naopak pracovním úrazem není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání a zpět. S problematikou pracovních úrazů je spojena celá řada povinností. Ty lze rozdělit do dvou základních skupin – evidence pracovních úrazů (šetření, evidence a hlášení; týká se úrazů zaměstnanců, fyzických osob, které jsou zaměstnavateli a též sami pracují a OSVČ) a poskytování náhrad škod vzniklých v důsledku pracovního úrazu (týká se pouze úrazů zaměstnanců).

1. Koncentrovaná krmiva

Jadrná krmiva: Jadrná krmiva bývají v mnoha literárních pramenech označována také jako krmiva koncentrovaná či jako krmiva energetická. Je to proto, že tato jsou velmi bohaté na živiny, zejména pak na složité sacharidy – glycidy. Mezi jadrná krmiva patří krmiva, která mají malý obsah vody a vysoký obsah sušiny (obsah vody se pohybuje mezi 5 až 15 %). Podle původu rozdělujeme jadrná krmiva na: Statková – zrna obilovin, luštěnin a olejnin. Průmyslová – produkty potravinářského a krmivářského průmyslu (pokrutiny, mlynárenské odpady, krmné směsi aj.). Jadrná statková krmiva: Obiloviny: jsou velmi bohaté na živiny, zejména na škrob, mají vysokou energetickou hodnotu, jsou základem krmné dávky drůbeže a prasat, jsou přídavkovým krmivem krmné dávky přežvýkavců, jadrné krmivo zkrmujeme u přežvýkavců až po zakrmení senem či slámou (nikdy ne na lačno), jadrné krmivo zkrmujeme ve 2 až 3 dílčích denních dávkách. Pšenice: je nejčastěji zkrmovanou obilovinou, má vysokou energetickou hodnotu, je vhodná pro všechny druhy hospodářských zvířat, velmi vysoké dávky pšenice v krmné dávce díky lepku mohou negativně působit na peristaltiku střev a zažívání, při krmení drůbeže či plemenných zvířat pouze pšenicí dochází často k jejich ztučněn. Ječmen: je další tradiční obilovinou, která je zkrmována HZ, plucha přirostlá k obilce je zdrojem vlákniny, je vhodný pro všechny druhy a kategorie hospodářských zvířat, má nižší nutriční hodnoty než pšenice. Oves: má z krmných obilovin nejnižší energetickou hodnotu, velmi často jej označujeme jako dietní krmivo, je vhodný pro chovná zvířata a mláďata, je tradičním jadrným krmivem koní a králíků, používá se do krmných směsí, mačká se a loupe. Kukuřice: je energeticky nejbohatší obilovinou, používá se zejména ve výkrmu zvířat, ve výkrmu prasat je nutné množství kukuřice v krmné dávce korigovat (nadměrné dávky – řídnutí sádla, žluté zbarvení), tj. do 30 % objemu, vysoké dávky kukuřice v krmivu slepic má za následek jejich ztučnění a snížení snášky. Žito: není zařazováno do krmných směsí ve velkém množství, má nepříznivé dietetické účinky, které při jeho zkrmování ve větších dávkách mohou vyvolávat poruchy zažívání, při jeho zařazení do krmné dávky je nutné jeho obsah velmi pozvolna zvyšovat, není vhodné jej zkrmovat zejména drůbeži, námelové žito se nesmí zvířatům zkrmovat, obsahuje inhibitor trypsinu. Luštěniny: Jsou bohatým zdrojem kvalitních bílkovin (oproti obilovinám 3 – 4x vyšší). Zrno luštěnin je v porovnání s obilovinami hůře stravitelné a má nadýmavé účinky. Vysoké podíly v krmné dávce negativně působí na zažívání zvířat. Některé luštěniny obsahují antinutriční látky, které limitují jejich použitelnost v krmných směsích. Např. peluška a vikev jsou luštěniny nahořklé chuti. K velmi kvalitním a hodnotným luštěninám patří zejména bob a hrách. Jednou z nejrozšířenějších a nejvíce používaných luštěnin je sója. Sója obsahuje velmi kvalitní bílkoviny a zároveň má až 17 % tuku. Nejčastěji je do krmných směsí zařazována v podobě extrahovaného sójového šrotu. Průmyslová krmiva: Ve většině případů se jedná o vedlejší produkty, které vznikají při zpracování zemědělských produktů a při průmyslové činnosti (pivovarnictví, lihovarnictví, cukrovarnictví, olejářského průmyslu apod.). Mezi vedlejší produkty patří: cukrovarnické řízky, melasa, krmné mouky, otruby, obilné klíčky, pokrutiny, extrahované šroty apod. Otruby: jsou povrchové vrstvy zrn pšenice a žita, které vznikají při výrobě mouky, jsou bohaté na minerální látky, vitamíny a vlákninu, pšeničné otruby jsou velmi kvalitním krmivem s dietetickým účinkem a vhodným obsahem vlákniny, pšeničné otruby lze spařit horkou vodou a podávat je v podobě nápoje nemocným zvířatům a zvířatům rodícím nebo těm, která jsou bezprostředně po porodu, žitné otruby jsou zvířaty hůře přijímány a nejsou vhodné zejména pro mláďata, pšeničné otruby velmi dobře stimulují laktaci koz, ovcí, krav a prasnice. Krmné mouky a klíčky: obsahují v porovnání s otrubami více škrobu, krmné mouky jsou velmi energetické, krmné klíčky jsou odpadem při zpracování pšenice a žita (mají vyšší obsah vitamínů B, D a E). Pšeničné klíčky jsou vhodné zejména pro mláďata. Pivovarské mláto: je zbytek po vyluhovaném sladu, mláto obsahuje velké množství vody a je nutné jej proto rychle zkrmovat zvířatům, je vhodné pro výkrm prasat a v malochovech, pro dojnice a kozy. Cukrovarnické řízky: jsou zbytky po vyluhování cukrovkových řízků v cukrovaru, řízky jsou v podstatě vylisovanou krouhanou, zbytkový cukr umožňuje silážování – přežvýkavci, sušené jsou vhodné pro skot, prasata, kozy