14. USTAVA, USTAVNI VYVOJ, LIDSKA PRAVA

- Mnichovská dohoda z 29.-30.9. 1938 znamenala fakticky konec československé suverenity
- jejím podepsáním došlo k porušení mezinárodního práva i naší ústavnosti (změna hranic byla možná
jen se souhlasem NS)
- byl přijat zákon o autonomii Slovenska a republika se stala Česko-Slovenskou
- v prosinci 1938 došlo k totalitní likvidaci ústavnosti a demokracie vůbec, když byl schválen ústavní
zákon, který dával právo vládě nahradit zákony zákonnými opatřeními a prezidentovi pravomoc
vydávat dekrety se silou ústavních zákonů
- definitivní rozpad republiky byl završen vyhlášením Protektorátu a vyhlášením Slovenského štátu

- E. Beneš však v srpnu 1944 vyhlásil obnovení ústavního pořádku (ústavní restituce), ve které
definoval dobu nesvobody od 30.9.1938 do doby než bude určeno (4.5.1945) a zákony vydané v této
době za neplatné
- exilové vedení bylo složeno ze státní rady, vlády a prezidenta
- 4.4.1945 došlo v Košicích k vytvoření exilové vlády.
- do října 1945 měl prezident právo vydávat dekrety (na návrh vlády a s jejím souhlasem)
- všechny dekrety prošly později i ratihabicí (byly dodatečně schváleny) prozatímním NS
- 26.5. 1946 se konaly volby do Ústavodárného NS, které vyhrála KSČ - získala 93 mandátů ze 300
- kombinací ústavních a neústavních metod došlo v únoru 1948 k převzetí moci komunistickou
stranou !
- podle Ústavy 1920 je vláda usnášeníschopná, je-li přítomna nadpoloviční většina jejich členů
- díky výrazné podpoře parlamentu a nelegitimních postupu komunistů (Lidové milice, akční výbory
Národní fronty, masové demonstrace) se Benešovi ani nemohlo podařit zformovat jinou vládu

- dalším mezníkem naší ústavnosti byla Ústava 9.května 1948 – znamenala vznik SNR, národních
výborů, omezení soukromého vlastnictví, plánovanou ekonomiku (fakticky měla jen formální
charakter, protože umožnila obcházení lidských práv a protože chod státních orgánů kontrolovalo
mocenské centrum KSČ)

- v r.1960 byla vyhlášena nová socialistická ústava (Ústava ČSSR)
- článkem 4 si komunisté pojistili svou pozici i podle práva, když svou stranu definovali jako „vedoucí
sílu ve společnosti a ve státě, jako předvoj dělnické třídy, složenou z nejuvědomělejších a
nejaktivnějších občanů z řad dělníků, rolníků a inteligence“
- její významnou změnou byl ústavní zákon o Československé federaci (1968) – upravoval vznik dvou
rovnoprávných republik se svou vládou, národní radou a společným Federálním shromáždění,
federální vládou a ústavním soudem (ten však nikdy nebyl jmenován)

- FS bylo složeno ze Sněmovny lidu (200 poslanců, v r.1990 sníženo na 150, volilo se z celé federace)
a Sněmovny národů (150 poslanců, 75 z ČSR a 75 ze SR)

- po listopadových událostech r.1989 došlo v našem ústavním systému k výrazným změnám – byl
odstraněn článek 4 zaručující vedoucí postavení komunistické strany, došlo k realizaci hlavních
zásad právního státu a naplnění základních práv a svobod, byla umožněna volná soutěž politických
stran, zahájena transformace ekonomického systému a rozsáhlá deetatizace (odstátnění)
- předzvěst rozpadajícího se státu byla patrná již ze sporů o název republiky. Dne 1.9.1992 byla SNR
schválena Ústava SR a 25.11. 1992 byl ve FS schválen ústavní zákon o zániku ČSFR, který nabýval
účinnosti uplynutím 31.prosince