14. USTAVA, USTAVNI VYVOJ, LIDSKA PRAVA

14. ÚSTAVA A ÚSTAVNÍ VÝVOJ, LIDSKÁ PRÁVA

ČESKÝ ÚSTAVNÍ VÝVOJ
Protože ústava je především právním výrazem trvání státu, souvisí náš ústavní vývoj s existencí různých státních útvarů na našem území.

Rozlišujeme 3 základní etapy našeho ústavního vývoje:

1. První etapa
- do roku 1848 bylo Rakousko absolutní monarchií
- císařský patent z 15.3.1848 obsahoval příslib vydání ústavy a poté i volby do říšského sněmu.
- 25.4. byla sice vyhlášena první rakouská ústava, ale byla oktrojovaná = vyhlášena rozhodnutím
císaře bez souhlasu říšského sněmu a nikdy nevstoupila v platnost
- nejvýznamnějším mezníkem v dějinách naší ústavnosti bylo přijetí prosincové ústavy roku 1867 –
byla složena ze 6 zákonů: - První uzákonil říšskou radu (složenou z poslanecké a panské sněmovny)
- Druhý stanovil všeobecná práva občanů (svobody duševní, hospodářská,
národnostní)
- Třetím se zřizoval říšský soud
- Čtvrtý upravoval nezávislost moci soudní
- Pátý moc vládní podřízenou kontrole rady
- Šestý dualismus Rakouska a Uher (se společnou zahraniční, finanční a
vojenskou politikou)
- v letech 1882-1896 bylo postupně rozšiřováno volební právo
- až v roce 1907 bylo zavedeno všeobecné rovné hlasovací právo (jen pro muže, od 24 let aktivní –
právo volit a od 30 let pasivní – právo být volen)

2. Druhá etapa
- po vzniku ČSR došlo hned v listopadu ke schválení tzv. Prozatímní ústavy, jež upravovala činnost
Revolučního národního shromáždění, prezidenta a vlády
- řádná ústava byla schválena 29.2.1920
- za vzor byla vzata Ústava Francouzské republiky – naši představitelé tak dali přednost systému
parlamentnímu před prezidentským systémem USA
- Ústava ČSR byla složena z - preambule – deklarovala jednotu ČSR, vycházela z historických tradic i
zásad moderní ústavnosti (sebeurčení, demokracie,..)
- 10 článků uvozovacího zákona (ustanovení přechodná a závěrečná)
- vlastní ústavní dokument, který je tvořen 6 hlavami se 134 paragrafy
- zákonodárnou moc představovalo dvoukomorové Národní shromáždění, složené z Poslanecké
sněmovny (300 poslanců volených na 6 let, aktivní právo od 21, pasivní od 30 let) a Senátu (150
senátorů volených na 8 let s aktivním volebním právem od 26 a pasivním od 45 let)
- obě komory byly voleny stejným (poměrným) volebním systémem a byly rozpustitelné – to přispělo
k tomu, že se Senát v prvorepublikové ústavě neosvědčil
- hlavou státu byl prezident, volený společnou schůzí obou komor na dobu 7 let – výjimka z tohoto
omezení byla učiněna T. G. Masarykovi, který byl zvolen celkem 4x
- prezident zastupoval stát navenek, přijímal a jmenoval velvyslance, měl právo vyhlašovat válečný
stav, se souhlasem národního shromáždění vypovídat válku a sjednávat mír, byl vrchním velitelem
branné moci, měl právo udělit milost, jmenovat soudce, vysokoškolské profesory
- jakýkoliv prezidentův úkon vyžadoval ke své platnosti spolupodpis odpovědného člena vlády
- prezidenta nešlo ze své funkce odvolat, v případě, že by nemohl svou funkci vykonávat, by převzala
jeho pravomoci vláda
- vláda byla odpovědna Poslanecké sněmovně, která ji mohla vyslovit nedůvěru (zásada
parlamentního systému)
- úkolem vlády bylo provádění zákonů a správa
- systém soudní moci byl tvořen soudem ústavním, volebním, nejvyšším správním, státním,
vojenskými
- systémy civilních a trestních soudů, které tvořily soudy okresní, krajské, vrchní a nejvyšší soud