17. KLASICKA RECKA FILOSOFIE

Aristotelova metafyzika
- každá věc v hmotném světě (každé jsoucno) je kombinací látky a formy
- 4 příčiny jsoucna (řídí podstatu každé věci) – 1. formální (jakou to má formu, co to je)
2. materiální (materiál, z čeho to je)
3. působící (člověk, který to vyrobil)
4. účelová (z jakého důvodu je to vyrobeno)
Aristotelova etika
- byl prvním velkým naturalistou
- základním zdrojem všech hodnot je člověk a jeho životní cíle
- hlavním etickým cílem je dosažení blaženosti = eudaimonia
- blaženost = nejvyšší dobro – nejdůležitější složkou je rozum
- z potěšení
- rozvoj rozumové schopnosti
- rozlišuje ctnosti - rozumové – při vykonávání rozumové činnosti
- mravní – krotit biologické požitky rozumem

Aristotelův ideální stát
- městský stát existuje kvůli nějakému účelu -> aby zajišťoval dobrý život
- zoon politikon = člověk tvor společenský, někteří lidé jsou tzv. otroci od přirozenosti
- státy se dělí podle toho, kolik osob je řídí - 1 osoba – MONARCHIE, špatně řízen TYRANIE
- několik – ARISTOKRACIE, špatně řízen OLIGARCHIE
- mnoho – POLITEIA, špatně řízen DEMOKRACIE

Aristotelova nauka o duši
- říše živých bytostí je stupňovitá
- rostliny - nejnižší stupeň organična
- fce vyživovací, rozmnožovací
- živočich - stejné fce jako rostliny + schopnost smyslového vnímání a přemísťovat se
- člověk – fce živočichů + myšlení
- 3 typy duše - vegetativní
- živočišná
- rozumová

Aristotelova logika
- pokládán za zakladatele logiky (= nauka o formách a metodách správného myšlení)
- tvrdil, že smysly nás neklamou -> chyby vznikají ze špatného spojování dat
- pojem – naše rozumové myšlení se děje v pojmech, musíme pracovat se správnými pojmy, aby bylo
myšlení správné
- definice – má 2 části - obecná (člověk je živočich)
- specifická (člověk je živočich rozumný) -> odlišuje se od ostatních stejné třídy
- kategorie - existuje 10 kategorií, které nemají žádný nadřazený pojem, jsou základní pro všechny
ostatní pojmy
- vyznačují různá možná hlediska, ze kterých lze na věc nahlížet
- soud - pojmy spojujeme ve věty neboli soudy (v každém soudu nejméně 2 pojmy)
- subjekt (takový pojem, o kterém se něco vypovídá) + predikát (výpověď o subjektu)
- auto (subjekt) je červené (predikát)
- soudy - kladné
- záporné
- obecné, možné,..
- úsudek - jednotlivé soudy spojujeme v úsudky
- skládá se z premis (předpoklady) a závěru (konkluze) z nich odvozeného
- v centru nauky o úsudcích stojí sylogismus, který se skládá ze 3 částí:
P1: Všichni lidé jsou smrtelní -> soud
P2: Sokrates je člověk -> soud
Z: Sokrates je smrtelný -> úsudek
- důkaz - úsudky se spojují v důkazy
- logicky nutné odvození jedné věty z jiných
- formuloval několik logických důkazů – 1. zákon sporu – není možné, aby současně platilo
nějaké tvrzení a jeho negace
(jsoucno je a niv věru není)
2. zákon vyloučení třetího – ze 2 vzájemně
protikladných zadaných
podmínek může platit
jen jedno
3. zákon identity – A je A (jsoucno je jsoucno)