18. HELENISMUS, POZDNE ANTICKA A STREDOVEKA FILOSOFIE

18. HELÉNISMUS, POZDNĚ ANTICKÁ A STŘEDOVĚKÁ FILOSOFIE

HELÉNISTICKÁ FILOSOFIE
- vznik - říše Alexandra Makedonského (asi konec 4.st.př.n.l.)
- konec - asi 30 n.l. kdy byl dobit poslední helénistický stát Egypt Římany
- ale dle filosofie až do zániku antiky – 6.st.
- 529 – zrušení všech pohanských škol i Akademie výnosem císaře Justiniána I.
- 476 – zánik Západořímské říše
- 524 – popraven filosof Boethius (díli: Filosofie utěšitelka) – poslední antický filosof
- první kosmopolitní kultura na světě - synkretismus = prolínání kultur (řecká a orientální)
- ztráta hranic i životních jistot -> úkoly filosofie a náboženství v helenismu:
- hledání spásy, životní útěcha
- etické otázky – Jak by měl člověk žít a zemřít?
V čem spočívá štěstí? Jak ho dosáhnout?
- 5 hlavních škol - stoicismus
- epikureismus
- skepticismus
- novoplatonismus
- elekticismus

1. Stoicismus
Zenón z Kitia
- nebyl athénským občanem – nemohl koupit dům – setkávali se ve sloupové síni (Stoa Poikile =
malované sloupořadí)
- dělí svůj systém na - logiku – aristotelovské základy (10 kategorií redukují na 4)
- fyziku - materialistická (existuje to, co je tělesné)
- monistická (1 princip existence)
- Hérakleitovské myšlenky – každý člověk část světového rozumu (logos) – člověk = miniaturní vesmír
- panteisté – bůh – prvotní princip – logos – všudepřítomný
Etika
- každý hledá blažený život
- 2 zásady – „Vše co se děje, děje se v souladu se zákony přírody.“
„Lidé by měli žít v souladu se zákony přírody.“
- události jsou dány zákonem přírody – člověk nemůže bojovat s nevyhnutelným
- člověk se musí smířit s budoucím, vše co se děje, děje se nejlepším způsobem
- jak dosáhnout blaženosti - schopnost rozeznat dobré, špatné a lhostejné
- lhostejné – z vnějšku – neovlivníme
- duše osvobozená od vášní
-> dosažení životního klidu – ataraxia
Představitelé
- Zenón z Kitia – zakladatel školy
- Seneca – vychovatel Nera, nucen spáchat sebevraždu, odmítl hromadění majetku, byl ale velmi
bohatý -> říkal, že učí, jak se má žít, ne jak žije
- Epiktétos – otrok, který se stal svobodným, „Vydrž to a kontroluj se“
- Marcus Aurelius – panovník, filosof na trůně, dílo: Hovory k sobě

2. Epikureismus
Epikúros ze Samu
- zakladatel
- svou školu založil daleko od města, dával přednost životu v soukromí (státu a politiky si necenil)
„Žij skrytě“
- člověk je bytost individuální (v rozporu se zoon politikon = tvor společenský)
- veřejná činnost rozptyluje lidi, znemožňuje jim dosáhnout klidu, blaženosti
- každý myslí především sám na sebe
- „zahrada Epikúrova“ = Epikurejský spolek – byla veřejně přístupná všem (pohlaví, původ, postavení)
- epikurejci = myslitelé ze zahrady

Hédonismus
- etický názor
- nejvyšším dobrem a štěstím je slast
- dosažení slasti je podřízeno rozumu -> člověk se musí naučit řady prožitků vzdát
- 3 druhy slastí - 1. ty, které jsou přirozené a musí být uspokojeny (touha po jídle a přístřeší)
- 2. ty, které jsou přirozené, ale nemusí být nutně uspokojeny (sexuální touha)
- 3. ty, které nejsou přirozené, ani nezbytné (touha po bohatství a slávě)
- pro dosažení blaženosti (ataraxia) -> uspokojovat jen touhy prvního druhu, v menší míře druhého
druhu a pomíjet třetí druh
- v dosažení ataraxie nám často zabraňují strachy – strach z nedosažení blaženosti (snadné), z bohů
(existují, nezasahují), ze smrti („Dokud jsme my, není smrt, je-li smrt, nejsme.“)